Prof. Martin Prázný: Semaglutid představuje perspektivní nástroj pro zvládání časných stadií DM2

Co znamená moderní léčba diabetu? Jaké hlavní rozdíly vidíte oproti tradičním přístupům a jaké klíčové benefity přináší pacientům?

Moderní léčba diabetu se ve srovnání s kdysi tradičním glukocentrickým přístupem zaměřuje na komplexní ovlivnění kardiometabolického rizika, nikoliv pouze na optimalizaci glykémie. Novější antidiabetika, jako jsou agonisté receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA), přinášejí nejen účinné snížení glykémie, které se odráží v poklesu glykovaného hemoglobinu (HbA_1c), ale navíc pozitivně ovlivňují tělesnou hmotnost, krevní tlak i riziko kardiovaskulárních (KV) či renálních komplikací.

Pacienti profitují z nižšího rizika hypoglykémie a větší flexibility léčby, protože GLP-1RA jsou bezpečnější než terapie inzulinem nebo deriváty sulfonylurey. Důraz je kladen také na individualizaci přístupu k nemocnému, jeho motivaci, adherenci a na kvalitu jeho života – tedy na faktory, které dřívější glukocentrický model léčby diabetu často opomíjel.

Proč již v léčbě neplatí koncept one size fits all? Které faktory dnes rozhodují o volbě konkrétní terapie pro pacienta s DM2?

Koncept one size fits all je obecně v medicíně již nějakou dobu překonaný a platí to samozřejmě také pro léčbu diabetu. Každý pacient má odlišný klinický profil a individuální potřeby, motivaci, preference i socioekonomická východiska. Personalizovaný přístup pomáhá zajistit nejen účinnost, ale rovněž dlouhodobou bezpečnost a adherenci k léčbě.

Volbu terapie dnes více ovlivňují faktory jako body mass index (BMI) a přidružená onemocnění (zejména kardiovaskulární či renální rizika a komplikace), minimalizace rizika hypoglykémie nebo také kognitivní schopnosti nemocného. Rozšiřující se možnosti úhrady zlepšují přístup pacientů k moderní léčbě, ačkoliv řada bariér ještě brání tomu, aby mohli být moderními způsoby léčení všichni, kdo to podle vědeckých důkazů potřebují.

Připomeňte prosím, co víme o příznivém působení moderních antidiabetik ze skupiny GLP-1RA, mezi něž patří i semaglutid p.o., na orgánové systémy...

GLP-1RA mají vícefaktorové působení. Kromě významného efektu na snížení glykémie s minimálním rizikem hypoglykémie vedou také k poklesu hmotnosti, snižují krevní tlak a příznivě ovlivňují lipidový profil pacientů. Prokázané jsou kardioprotektivní účinky u vybraných molekul včetně semaglutidu, ale je třeba zdůraznit, že většinu klinicky zajímavých důkazů zatím poskytují studie se subkutánně podávaným semaglutidem. To platí i pro důkazy o renoprotektivním potenciálu GLP-1RA, zejména ve smyslu zpomalení progrese albuminurie a poklesu odhadované míry glomerulární filtrace (eGFR). Zmínit lze i pozitivní dopad na jaterní zdraví, což je významné u nemocných s metabolickým ztukovatěním jater (MAFLD). V případě semaglutidu jde tedy o moderní terapii DM2 s jasným systémovým benefitem.

Jaká je aktuálně pozice tohoto léčiva ve strategii terapie diabetu? Jsou zde nějaká nová zajímavá data?

Perorální semaglutid má v současné době v léčbě DM2 své místo zejména v časných stadiích diabetu, při potřebě redukce hmotnosti a také u starších osob s komplikacemi a s nutností léčit diabetes nejen účinně, ale i bezpečně. Jeho efektivita byla potvrzena v řadě studií a v závislosti na dávce je srovnatelná s injekční formou co do účinnosti i bezpečnostního profilu.

Nová data s injekčním semaglutidem ukazují příznivý vliv na kardiovaskulární rizikové faktory a naznačují jeho renoprotektivní efekt. Nejvíc nyní očekáváme data ze studie SOUL, která by měla přinést nové informace o KV efektech perorálního semaglutidu.

Jak hodnotíte p.o. semaglutid ve své klinické praxi? V čem vidíte jeho přidanou hodnotu oproti subkutánním formám GLP-1RA?

Z pohledu své klinické praxe jej hodnotím velmi pozitivně, zejména u pacientů, kteří upřednostňují perorální formu léčby DM2. Díky p.o. semaglutidu mám možnost nabídnout jim moderní lék ze skupiny GLP-1RA v tabletové formě, což přináší požadovaný terapeutický efekt na glykémii i tělesnou hmotnost. Většina pacientů zvládá správné načasování, dodržení specifického režimu podání (nalačno, s malým množstvím tekutin a s odstupem od jídla i jiných léků) i titraci p.o. semaglutidu bez větších problémů. Výhodou je také, že odpadá potřeba edukace pacienta v injekční technice. Přidanou hodnotou je vyšší adherence k léčbě a možnost zahájit moderní terapii diabetu včas.

Co říkají nejnovější poznatky o bezpečnosti těchto léčiv? Jak jsou aktuálně vyhodnoceny přínosy versus rizika jejich užívání?

Bezpečnostní profil GLP-1RA je dobře známý. Nežádoucí účinky jsou většinou mírné, přechodné a týkají se převážně gastrointestinálního traktu (GIT) – nejčastěji jde o nevolnost, někdy průjem nebo naopak zácpu. Tyto příznaky lze zmírnit postupným titrováním dávky GLP-1RA. Riziko hypoglykémie je při léčbě GLP-1RA nízké − několikanásobně nižší než u derivátů sulfonylurey. V případě kombinace GLP-1RA s inzulinem je riziko hypoglykémie nižší než při léčbě samotným inzulinem. Proto by intenzifikace léčby pomocí GLP-1RA měla vždy předcházet léčbě bazálním inzulinem nebo intenzifikaci prandiálním inzulinem. Pečlivě jsou sledované efekty GLP-1RA na pankreas, ale aktuální data ani zde nenaznačují zásadní bezpečnostní rizika – například výskyt pankreatitidy je vzácný. Výsledky studií jasně ukazují, že široký přínos těchto léčiv jasně převažuje nad jejich potenciálními riziky.

Diabetologie se posouvá od pouhé kontroly glykémie k „metabolické medicíně“ a propojování odborností. Jak se v praxi daří mezioborová spolupráce?

Spolupráce mezi diabetology, kardiology, nefrology a praktickými lékaři se v posledních letech zlepšuje, ale stále zde čelíme řadě výzev. Mezi ně patří například preskripční omezení a rozdílný přístup k úhradám moderní terapie pro různé skupiny nemocných s DM2, například podle BMI nebo HbA_1c, což může zbytečně oddalovat nasazení léků u rizikových pacientů.

V praxi je klíčové sdílení informací, edukace napříč obory a vytváření společných algoritmů pro doručení optimální léčby pacientům, kteří ji potřebují. Právě GLP-1RA představují typickou oblast, kde se interdisciplinární přístup vyplácí – efektivně můžeme společně řešit kardiovaskulární, metabolickou i renální problematiku.

Sledujeme, jak umělá inteligence (AI) mění léčbu diabetu. Ať už jde o rozvoj elektronických technologií nebo využití matematických modelů včetně hlubokého učení. Asi každý lékař ví, jak lze monitorovat glykémii a k čemu slouží inzulinové pumpy. Jak ale možnosti AI rozvíjejí personalizaci a optimalizaci antidiabetické léčby, včetně té perorální?

Umělá inteligence jistě možnosti moderní medicíny rozšiřuje. Ačkoliv se v diabetologii zatím uplatňuje nejvíce v oblasti screeningu diabetické retinopatie, do budoucna její význam bude narůstat a vedle predikce vývoje onemocnění nebo rizika komplikací může AI pomáhat s optimalizací indikace a dávkování léčiv, včetně GLP-1RA.

Můžeme si představit řadu situací, ve kterých může AI podporovat rozhodovací postupy lékařů. Společným cílem obohacení moderní diabetologie o AI by každopádně měl být prospěch pacientů – včasná identifikace rizika, komplikací, včasné zahájení léčby a monitorování její účinnosti a bezpečnosti. Zatím ovšem tak daleko v běžné klinické praxi nejsme, a o to více musíme věnovat pozornost nejčastějším komplikacím diabetu (kardiovaskulárním, renálním...) a zahájením včasné léčby kromě glykémie příznivě ovlivňovat i další rizika pacientů s DM2.

V diabetologii se stále více přesouvá důraz na prevenci a časnou intervenci. Co z vašeho pohledu znamená prediabetes jako cíl léčby? Jaké jsou možnosti včasného ovlivnění této fáze a jakou roli zde může hrát konkrétně perorální semaglutid?

Prediabetes dnes chápeme jako varovný signál a příležitost k intervenci – pokud zasáhneme včas, můžeme rozvoji diabetu předejít nebo jej oddálit. Klíčová jsou režimová opatření (výživa a dostatečná fyzická aktivita), ale ukazuje se, že farmakoterapie má své časné místo v léčebném schématu managementu DM2 a že je podstatně účinnější než samotná režimová opatření. Zejména u pacientů s rizikovým KV či renálním profilem nebo neúspěchem dosavadního způsobu léčby není na co čekat.

Perorální semaglutid prokázal ve studiích nejen účinné snížení glykémie, ale i významný pokles nadměrné hmotnosti a příznivé ovlivnění dalších metabolických parametrů. Proto představuje perspektivní nástroj pro zvládání časných stadií DM2.

MUDr. Andrea Skálová
redakce proLékaře.cz

Zkrácená informace o léčivém přípravku Rybelsus^® ZDE.

CZ25RYB00154