Perorální agonista receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA) semaglutid je schválený v indikaci zlepšení kontroly glykémie u dospělých pacientů s nedostatečně kontrolovaným diabetem mellitem 2. typu (DM2), a to v monoterapii i v kombinaci s jinými léčivými přípravky k léčbě diabetu.
Souhrnná analýza zahrnula 7 neintervenčních multicentrických prospektivních jednoramenných klinických studií fáze IV programu PIONER REAL, specifických pro jednotlivé země (Dánsko, Itálie, Nizozemsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie, Kanada) v délce 34–44 týdnů. Primárním cílovým ukazatelem byla změna HbA1c na konci studie (EOS − end of study) oproti výchozí hodnotě (BL − baseline). Mezi sekundárními cílovými ukazateli byla například změna tělesné hmotnosti a spokojenost s léčbou.
Perorální terapie semaglutidem byla zahájena u heterogenní populace o celkovém počtu 1615 účastníků, přičemž většina (62 %) jich byla mužského pohlaví. Podmínkou pro zahrnutí do studie byla nulová předchozí léčba injekčně podávanými přípravky snižujícími hladinu glukózy. Zařazení pacienti byli bez předchozí medikace (8–44 % účastníků, podle jednotlivých zemí) nebo užívali antidiabetika, nejčastěji metformin, inhibitory sodíko-glukózového kontransportéru 2 (SGLT2i, tj. glifloziny) či deriváty sulfonylurey (DSU).
Výchozí průměrná hodnota HbA1c sledovaných pacientů byla 8,1 % (65 mmol/mol) a průměrná tělesná hmotnost 95,8 kg. Medián hodnoty HbA1c v jednotlivých zemích se pohyboval v rozmezí od 7,4 % (57 mmol/mol) do 8,4 % (68 mmol/mol). Výchozí věk pacientů činil 21–90 let, s mediánem v rozmezí od 59,5 do 64,0 let. Trvání DM2 se pohybovalo v rozmezí 0–39,5 roku. Z hlediska preskripce 54,2 % (n = 876) pacientů obdrželo perorální semaglutid na základě předpisu lékařem primární péče a 45,8 % (n = 739) po preskripci specialisty.
Studii úspěšně dokončilo 92 % (n = 1483) zahrnutých pacientů, přičemž na léčbě setrvalo do konce studie 76 % (n = 1222) z těchto nemocných. Klinické výsledky perorální léčby semaglutidem byly stratifikovány podle výchozího věku, trvání DM2, předepsané dávky semaglutidu (3, 7 nebo 14 mg) a předepisujícího lékaře.
Odhadovaná změna výchozí hodnoty HbA1c oproti 38. týdnu medikace perorálním semaglutidem byla –1,0 procentního bodu (95% interval spolehlivosti [CI] –1,08 až –0,97; p < 0,0001), tj. –11,2 mmol/mol (viz obr.). Rozdíly mezi jednotlivými podskupinami se projevily při stratifikaci podle výchozí hodnoty HbA1c – čím vyšší byla výchozí hodnota, tím větší snížení hladiny k 38. týdnu bylo pozorováno. Z hlediska trvání diabetu bylo snížení HbA1c pozorováno napříč podskupinami, ovšem nejvyšší odhadované snížení HbA1c vykazovali pacienti, kteří trpěli diabetem méně než 1 rok, což podporuje koncept časného nasazení této léčby. Většina (57,9 %) pacientů dosáhla na konci 38. týdny hladiny HbA1c ≤ 7,0 % (53 mmol/mol).
Obr. Změny hladiny HbA1c
Odhadovaná změna výchozí hodnoty oproti 38. týdnu činila –4,9 kg (95% CI –5,19 až –4,55 kg; p < 0,0001) nebo vyjádřeno v procentech –5,0 % (95% CI –5,37 až –4,72; p < 0,0001). Byl pozorován trend směrem k většímu úbytku tělesné hmotnosti spolu se zvyšujícím se výchozím BMI. Největší změny byly odhadované u pacientů s nově diagnostikovaným DM2 (–5,8 kg u pacientů s trváním onemocnění ≤ 1 rok vs. –4,6 kg u nemocných DM2 déle než 10 let). Zároveň bylo odhadované snížení hmotnosti podobné u jednotlivých dávek semaglutidu na konci studie.
Souhrnná analýza změn glykovaného hemoglobinu a tělesné hmotnosti od počátku po EOS demonstrovala snížení HbA1c alespoň o 1 procentní bod (cca 11 mmol/mol) v kombinaci s nejméně 3% snížením tělesné hmotnosti u třetiny pacientů. 25,5 % pacientů dosáhlo alespoň 1% bodového snížení HbA1c v kombinaci s nejméně 5% snížením tělesné hmotnosti.
Spokojenost s léčbou hodnocená pomocí dotazníků (DTSQ) se v průběhu studie signifikantně zvýšila. Změna v absolutní spokojenosti (DTSQs na škále 0–36) dosáhla v průměru 3,5 bodu. Relativní spokojenost s léčbou na konci studie (DTSQc v rozmezí –18 až 18) činila 12,2 bodu.
Analýza dat ze studií PIONEER REAL demonstrovala u poměrně heterogenní populace pacientů, kteří zahájili léčbu perorálním semaglutidem, lepší kontrolu glykémie a úbytek tělesné hmotnosti napříč věkovými skupinami a délkou trvání DM2. Redukce o ≥ 5 % tělesné hmotnosti u pacientů s obezitou či nadváhou není jen kosmetickou změnou, ale přináší měřitelné metabolické a kardiovaskulární benefity a může vést k významnému zlepšení zdravotního stavu.
Kratší trvání onemocnění korelovalo s významnějším snížením HbA1c a výraznějším úbytkem tělesné hmotnosti. Zároveň byla u pacientů pozorována souvislost mezi vyšší výchozí hodnotou HbA1c a jeho výraznějším poklesem. Zda došlo k nastavení terapie specialistou, či praktickým lékařem, nemělo vliv na výsledky ani na spokojenost s léčbou, která byla oproti výchozí hodnotě významně vyšší. To podporuje včasnost nasazení perorálního semaglutidu v kombinaci s cvičením a kalorickou restrikcí v rámci diety.
(lexi)
Zdroje:
1. Rudofsky G., Amadid H., Braae U. C. et al. Oral semaglutide use in type 2 diabetes: a pooled analysis of clinical and patient-reported outcomes from seven PIONEER REAL prospective real-world studies. Diabetes Ther 2025; 16 (1): 73–87, doi: 10.1007/s13300-024 - 01668-6.
2. Yumuk V., Tsigos C., Fried M. et al. European guidelines for obesity management in adults. Obes Facts 2015; 8 (6): 402–424, doi: 10.1159/000442721.
Zkrácená informace o léčivém přípravku Rybelsus® je k dispozici zde.
CZ25RYB00105
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
