Tofacitinib je perorální inhibitor Janusových kináz JAK1/3, který snižuje produkci prozánětlivých cytokinů a zmírňuje synoviální zánět. V listopadu 2012 byl schválen americkým Úřadem pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) a v březnu 2017 Evropskou lékovou agenturou (EMA) pro použití u pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní formou revmatoidní artritidy (RA), kteří dostatečně neodpovídali na jedno či více léčiv ze skupiny DMARDs nebo je netolerovali. Nasazuje se v kombinaci s methotrexátem (MTX) či v monoterapii v případě intolerance MTX nebo pokud podání MTX není vhodné.
Účinnost a bezpečnost tofacitinibu v léčbě RA byla prokázána v řadě klinických studií fáze II/III, u různých populací pacientů s RA, v kombinaci s MTX nebo v monoterapii. Z klinických hodnocení byla publikována i dlouhodobá data, účinnost za období 8 let a bezpečnost za období 9,5 roku. Cenná jsou rovněž data z reálné praxe, která nejsou limitovaná vysoce kontrolovaným prostředím randomizovaných klinických hodnocení. Observační studie s tofacitinibem v reálné klinické praxi extenzivně probíhají a již dnes jsou k dispozici některé výsledky.
Retrospektivní studie vycházející z administrativního registru amerických pacientů z období 2012–2014 srovnávala charakteristiku nemocných, náklady na léčbu a její průběh ve skupině pacientů s RA, kteří již měli v anamnéze léčbu 1 léčivem ze skupiny bDMARDs (biologická DMARDs). 392 nemocných dostávalo tofacitinib, 178 adalimumab, 118 etanercept a 191 abatacept. V této studii bylo zjištěno, že tofacitinib byl ve srovnání s bDMARDs častěji podáván v monoterapii a byla zde vyšší pravděpodobnost setrvání v monoterapii během 12 měsíců sledování. Tito nemocní absolvovali extenzivnější předchozí léčbu bDMARDs ve srovnání s ostatními skupinami. Celkové náklady na léčbu RA byly v případě pacientů léčených tofacitinibem nižší. Adherence k terapii byla srovnatelná napříč jednotlivými skupinami pacientů.
Další studie srovnávala reálná klinická data z registru Corrona, který patří mezi největší americké observační registry pacientů s RA. Cílem bylo srovnat prevalenci a účinnost léčby pomocí antagonistů tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNFi) a tofacitinibu, dále srovnat prevalenci a účinnost monoterapie tofacitinibem oproti kombinační léčbě obsahující tofacitinib a kombinační léčbě obsahující TNFi. Do studie byli zahrnuti nemocní z registru Corrona léčení tofacitinibem nebo TNFi a sledovaní po dobu 6 měsíců. 61 % z 555 pacientů začínajících léčbu tofacitinibem dostávalo tofacitinib jako monoterapii. Ve skupině 7976 pacientů zahajujících léčbu TNFi dostávalo TNFi v monoterapii 31 % pacientů.
Kombinační terapie TNFi byla na základě těchto dat efektivnější než monoterapie TNFi ve 2. linii léčby, rozdíl účinnosti ve 3. a 4. linii léčby byl nižší. Efektivita byla hodnocena pomocí podílu pacientů, kteří dosáhli nízké aktivity nemoci (LDA) definované jako skóre v klinickém indexu aktivity onemocnění (CDAI) ≤ 10 po 6 měsících léčby. U nemocných léčených kombinační terapií TNFi dosáhlo LDA 55,6 % pacientů, při monoterapii TNFi to bylo 47,1 % pacientů. Účinnost monoterapie tofacitinibem byla srovnatelná s kombinací tofacitinib/methotrexát (MTX) v kombinované 3. a 4. linii léčby (LDA 35,2 vs. 31,1 %). Účinnost monoterapie tofacitinibem byla srovnatelná s kombinační terapií obsahující TNFi v kombinované 3. a 4. linii léčby (LDA 33,6 vs. 37,5 %).
Studie vycházející z registru Corrona zaměřená na bezpečnost terapie ukázala, že u pacientů zahajujících léčbu tofacitinibem je předchozí doba onemocnění delší (13,4 roku) ve srovnání s nemocnými zahajujícími léčbu klasickými DMARDs (4,8 roku) nebo bDMARDs (10,1 roku). Pacienti léčení tofacitinibem také měli v anamnéze častěji léčbu více preparáty TNFi (1,8) a bDMARDs (2,8) ve srovnání s těmi, kteří zahájili léčbu bDMARDs (non-TNFi bDMARDs 1,4; TNFi bDMARDs 1,1).
I přes značnou heterogenitu dostupných zdrojů doposud publikovaných dat z reálné klinické praxe lze napříč studiemi pozorovat několik konzistentních zjištění. Pacienti zahajující léčbu tofacitinibem mají typicky delší dobu trvání nemoci a v jejich anamnéze je extenzivnější léčba bDMARDs ve srovnání s těmi, kteří teprve zahajují terapii bDMARDs.
Monoterapie tofacitinibem je podle dat z reálné klinické praxe častější než monoterapie bDMARDs a je efektivní i bez kombinace s methotrexátem – toto pozorování je ve shodě s výsledky studií ORAL. Adherence k léčbě tofacitinibem je srovnatelná s adherencí k léčbě bDMARDs.
(alz)
Zdroj: Caporali R., Zavaglia D. Real-world experience with tofacitinib for treatment of rheumatoid arthritis. Clin Exp Rheumatol 2019 May-Jun; 37 (3): 485−495.
