Riziko infekce při léčbě revmatoidní artritidy různými inhibitory TNF-α

12. 6. 2017

V hledáčku autorů recentní metaanalýzy se ocitá bezpečnost biologické léčby revmatoidní artritidy: Existuje nějaký rozdíl mezi monoklonálními protilátkami a solubilním receptorem pro TNF-α co do infekčních komplikací?

Úvod

Cílená (biologická) léčba revmatoidní artritidy představuje inhibici TNF-α. Tento cytokin hraje důležitou roli v obranyschopnosti organismu, proto patří infekce mezi nejčastější a očekávané nežádoucí účinky léčby. Dostupné práce naznačují lehce vyšší riziko infekčních komplikací u monoklonálních protilátek (infliximab, adalimumab) ve srovnání s léčivy ze skupiny chorobu modifikujících antirevmatik (DMARDs), ale i při srovnání se solubilním receptorem pro TNF-α (etanercept).

Metaanalýza

Dosud není k dispozici dvojitě slepá kontrolovaná studie přímo srovnávající bezpečnost jednotlivých účinných látek v cílené léčbě revmatoidní artritidy. V roce 2017 však byla publikována metaanalýza dostupných observačních studií zaměřená na výskyt infekcí při léčbě inhibitory TNF-α.

Po zhodnocení 609 nalezených prací bylo do samotné analýzy zařazeno celkem 12 studií konkrétně uvádějících nežádoucí účinky cílené léčby revmatoidní artritidy. Celkem tak analýza zahrnuje 24 656 pacientů, z nichž 15 189 bylo léčeno monoklonální protilátkou a 9 467 solubilním receptorem. Soubor pacientů je poměrně homogenní, nejvýznamnější heterogenitu představuje konkomitantní terapie − např. podíl pacientů užívajících současně kortikosteroidy kolísal v jednotlivých studiích od 18 do 93 %.

Výsledná zjištění

Solubilní receptor TNF (etanercept) vykazoval nižší incidenci infekčních nežádoucích účinků ve srovnání s monoklonálními protilátkami, relativní riziko činilo 0,66 (p < 0,00001).

Dále se autoři zaměřili na závažné infekce splňující alespoň jedno z kritérií:

  • Infekce ohrožuje pacienta na životě.
  • Nastane nutnost hospitalizace.
  • Je třeba zavést parenterální antibiotickou léčbu.
  • Infekce zanechává trvalé následky z hlediska poškození zdraví.

U těchto vážných infekčních komplikací byl etanercept opět bezpečnější ve srovnání s monoklonálními protilátkami, relativní riziko činilo 0,63 (p = 0,04), nicméně zde je třeba přihlédnout k významné heterogenitě studií, a tudíž k jisté statistické chybě. Při konkrétním srovnání etanercept vs. adalimumab byl výsledek obdobný a statisticky významný, při analýze etanercept vs. infliximab výsledek nedosáhl statistického významu.

Dále byla hodnocena incidence tuberkulózy, jež se ukázala opět ve prospěch etanerceptu. Relativní riziko činilo 0,19 (p = 0,003) a jednalo se o statisticky významný výsledek s malou chybou.

Závěr

Ve srovnání s monoklonálními protilátkami vykazoval solubilní receptor nižší riziko tuberkulózy a infekčních komplikací všeobecně. Nicméně u závažných infekcí není možné učinit jednoznačný závěr vzhledem k vysoké heterogenitě analyzovaných studií a možnému zatížení publikační systematickou chybou. Proto je potřeba provést další dobře navržené dlouhodobé prospektivní studie.

(thr)

Zdroj: Liao H., Zhong Z., Liu Z., Zou X. Comparison of the risk of infections in different anti-TNF agents: a meta-analysis. Int J Rheum Dis 2017, doi: 10.1111/1756-185X.12970 [Epub ahead of print].



Štítky
Dětská revmatologie Revmatologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se