Magnetickou rezonanci lze u pacientů s nově diagnostikovanou revmatoidní artritidou využít mimo jiné ke zhodnocení, zda mohou pacienti profitovat z agresivně vedené terapie, která má lepší léčebné výsledky, ale přináší s sebou i větší rizika. Podle nových výzkumů se však ukazuje, že MRI není v tomto ohledu nákladově efektivnější než standardní techniky stratifikace rizika.

V současnosti lékaři využívají ke stratifikaci rizika u pacientů s RA ponejvíce konvenční radiografii a klinická a laboratorní vyšetření. Vzhledem k tomu, že MRI dokáže odhalit kostní eroze dříve než radiografie, je některými lékaři doporučováno spíše toto vyšetření. Ke zhodnocení finanční nákladnosti vyšetření MRI před zahájením léčby proto lékaři vytvořili „hypotetickou populaci“ pacientů ve věku nad 45 let, kteří trpí revmatoidní artritidou minimálně 12 měsíců a radiograficky u nich nebyly zaznamenány kostní eroze. Ve svém hodnocení pak vycházeli z odpovědi na léčbu, typu terapie, vedlejších nežádoucích účinků a dalších faktorů. Dle jejich analýzy byl roční podíl inkrementální (přírůstkové) nákladové efektivity (ICER) pro MRI 4,103 pro každý rok získaného života v plné (standardní) kvalitě (QALY), zatímco celoživotní ICER byl 7,783 pro QALY.

Zobrazení magnetickou rezonancí pomůže správně odlišit větší procento pacientů se špatnou prognózou, kteří budou profitovat z intenzivnější formy terapie. Nevýhodou magnetické rezonance se však ukazuje zejména poměrně vysoký počet falešně pozitivních výsledků, které ve svém důsledku povedou ke zbytečně agresivní léčbě i u pacientů s dobrou prognózou. Magnetická rezonance tedy jako metoda využívaná ke stratifikaci rizika u časné RA nenabízí výraznější finanční úsporu.

(pes)

Zdroj: Lisa G. Suter, Liana Fraenkel, R. Scott Braithwaite. Cost-effectiveness of Adding Magnetic Resonance Imaging to Rheumatoid Arthritis Management. Arch Intern Med. 2011; 171 (7): 657–667; doi: 10.1001/archinternmed.2011.115