Revmatoidní artritida je chronické systémové autoimunní onemocnění, které postihuje asi 0,5–1 % celosvětové populace. Průměrná délka života těchto pacientů může být snížena o 5 až 15 let ve srovnání se zdravými jedinci, přičemž nejčastější příčinou úmrtí jsou u osob s RA kardiovaskulární onemocnění.

Ve srovnání s obecnou populací mají pacienti s revmatoidní artritidou (RA) vyšší podíl kardiovaskulární morbidity i mortality, a to s incidencí až třikrát vyšší. Toto excesivní riziko je pouze částečně vysvětlitelné tradičními rizikovými faktory.

Zánět spojený s RA téměř jistě podněcuje aterogenezi. U osob s autoimunitou byla ve srovnání s obecnou populací popsána silná asociace mezi systémovým zánětem a aterosklerózou. Postup aterogeneze je pak u pacientů s prolongovanou RA (≥ 20 let) vyšší než u pacientů s krátce trvající RA (≤ 7 let). To napovídá, že se aterogeneze urychluje následně po nástupu choroby a že systémový zánět zhoršuje nepříznivé změny v kardiovaskulárních rizikových faktorech.

U těžkých forem neléčené revmatoidní artritidy byl zaznamenán pokles hladiny HDL (high-density lipoprotein), LDL (low-density lipoprotein) a celkového cholesterolu. To je ve shodě s nálezy u dalších patologických stavů spojených se zánětem nebo infekcí, například u sepse, rakoviny, úrazů nebo v pooperačním období.

Ačkoliv přesný mechanismus nebyl dosud stanoven, pro tyto změny je pravděpodobně rozhodující cytokiny indukovaná aktivace retikuloendoteliálního systému. Proto tedy tlumení zánětu u těžkých forem revmatoidní artritidy, tak jako je tomu u některých biologik, může vést ke zvýšení nejen HDL, ale také dalších částí lipidového spektra včetně LDL, celkového cholesterolu a pravděpodobně triglyceridů.

Tato koncepce je shodná s nálezy doprovázejícími léčbu antiTNF a inhibitory receptoru pro interleukin 6 u pacientů s RA. Současně je také stále více patrné, že účinné tlumení zánětu u pacientů s RA povšechně snižuje kardiovaskulární riziko. Nicméně změny v lipidovém profilu, zejména zvýšení hladiny cholesterolu a triglyceridů, vyskytující se při léčbě těžkého zánětu, nemusí vyšší kardiovaskulární riziko představovat.

Přesněji řečeno, změny hladin lipidů, ať už částečné, nebo značné, mohou představovat předvídatelnou odpověď na útlum zánětu. Tato pozorování jsou klinicky stále významnější a mohou pomoci v pochopení a interpretaci změn lipidových hladin v souvislosti se zánětem, stejně tak jako v souvislosti s účinnou protizánětlivou terapií.

(pes)

Zdroj: Ann Rheum Dis 2009; 68; 460–469. DOI: 10.1136/ard.2008.101964