Revmatoidní artritidu můžeme klinicky definovat jako chronickou symetrickou polyartritidu s variabilní přítomností mimokloubních příznaků. Ačkoliv se toto onemocnění typicky častěji vyskytuje u žen, extraartikulární projevy bývají častější u pacientů mužského pohlaví. Mimokloubní projevy můžeme pozorovat na řadě orgánů, např. srdci, plicích, kůži, očích, ledvinách či v gastrointestinálním traktu. Nejčastější extraartikulární manifestaci představuje tvorba revmatoidních uzlů, jež jsou přítomné až u 30 % pacientů. Mezi další relativně časté příznaky (6–10 % pacientů) řadíme Sjögrenův syndrom, anémii chronických chorob a plicní manifestace. Přítomnost mimokloubních projevů je hlavním prediktorem mortality těchto pacientů.
Různé hematologické abnormality se mohou u pacientů s RA vyskytovat již v době, kdy je u nich toto onemocnění diagnostikováno, často se však také objeví až později, v průběhu choroby. Vídáme jich přitom široké spektrum:
Anémie se při revmatoidní artritidě vyskytuje relativně často a mnohdy bývá multifaktoriální. Bývá ovlivněna aktivitou základní choroby, může být vyvolána podávanými léky, krvácením do gastrointestinálního traktu, supresí kostní dřeně či neefektivní erytropoézou.
Nejčastěji pozorované jsou tyto typy anémie:
Nález anémie chronických onemocnění je u pacientů s RA poměrně častý, neměli bychom však automaticky předpokládat, že se jedná právě o tento typ anémie a zanedbat kvůli tomu další diagnostiku. V řadě případů může být při podrobnější diagnostice nalezena jiná konkrétní příčina anémie a následně započata její kauzální léčba.
V britské studii čítající více než 6500 pacientů s revmatoidní artritidou byla prokázáno, že anémie a lymfopenie jsou spojené se zvýšeným rizikem rozvoje infekce. Byl zde také popsán pozitivní efekt očkování proti chřipce u pacientů s RA. Spojitost mezi neutropenií a zvýšeným rizikem rozvoje infekce v této studii nebyla prokázána.
U pacientů s revmatoidní artritidou bychom neměli zapomínat ani na Feltyho syndrom. Jedná se o variantu těžší formy RA spojenou se splenomegalií, neutropenií, anémií, trombocytopenií a vysokými titry revmatoidního faktoru. V důsledku neutropenie se pacienti s tímto syndromem často potýkají s různými infekcemi. Pro stanovení diagnózy Feltyho syndromu nejsou nutné všechny výše zmíněné nálezy, avšak přítomnost neutropenie je pro tuto diagnózu zásadní a musí být přítomná vždy.
V terapii máme k dispozici DMARDs, biologickou terapii nebo faktory stimulující kolonie granulocytů (G-CSF), při léčbě Feltyho syndromu je navíc nutné se soustředit také na správnou diagnostiku a léčbu případných infekcí, nejlépe ve spolupráci s infektology. Pro pacienty, kteří i přes tuto terapii mají závažné rekurentní infekce, může být řešením splenektomie. K tomuto výkonu se však v dnešní době uchylujeme pouze zřídka.
(viv)
Zdroje:
1. Cojocaru M., Cojocaru I. M., Silosi I. et al. Extra-articular manifestations in rheumatoid arthritis. Maedica (Bucur) 2010; 5 (4): 286–291.
2. Nikiphorou E., de Lusignan S., Mallen C. et al. Haematological abnormalities in new-onset rheumatoid arthritis and risk of common infections: a population-based study. Rheumatology (Oxford) 2020; 59 (5): 997–1005, doi: 10.1093/rheumatology/kez344.
3. Bloxham E., Vagadia V., Scott K. et al. Anaemia in rheumatoid arthritis: can we afford to ignore it? Postgrad Med J 2011; 87 (1031): 596–600, doi: 10.1136/pgmj.2011.117507.
4. Patel R., Akhondi H. Felty syndrome. StatPearls Publishing, Treasure Island, 2020 Jan 6.
