Genotoxické riziko a buněčný stres při Goeckermanově terapii psoriázy u dětských pacientů

Goeckermanova metoda (GM) reprezentuje lokální terapii psoriázy a zahrnuje topickou aplikaci černouhelného dehtu na kůži (obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky) a expozici UV záření. Cílem následující studie bylo zhodnotit přínos GM vůči genotoxickému riziku a buněčnému stresu u dětských pacientů, kteří představují senzitivní podskupinu populace.

Již v roce 1925 demonstroval Goeckerman užitečnost kombinace černouhelného dehtu a UV záření v léčbě psoriázy. Tento terapeutický přístup se pak stal obecně známý jako Goeckermanova metoda. Tato metoda je stále využívána jako metoda první volby v topické terapii lupénky jak v České republice, tak i v ostatních zemích.

Černouhelný dehet, využívaný v GM, obsahuje množství polycyklických aromatických uhlovodíků. Jejich použití společně s UV zářením pak představuje kombinaci potenciálních mutagenních a karcinogenních látek. Expozice těmto látkám tedy může být spojena se zvýšeným oxidativním stresem, poškozením biologicky aktivních substancí, cytotoxicitou, mutagenicitou a karcinogenitou.

Klinická praxe ukazuje, že dětští pacienti s psoriázou jsou často léčeni GM. Vzhledem k dobře dokumentované senzitivitě dětí na chemické sloučeniny pak můžeme v těchto případech očekávat zvýšené riziko genotoxického účinku a buněčného stresu.

Do studie byli vzati dětští pacienti ve věku mezi 8 a 17 lety s diagnózou psoriázy, kteří byli léčení GM. Skupina ke zhodnocení genotoxického rizika zahrnovala 42 pacientů a druhá skupina, která zhodnocovala buněčný stres, sestávala z 26 pacientů.

Riziko genotoxicity bylo hodnoceno pomocí chromozomálních aberací v periferních lymfocytech. Buněčný stres byl pak hodnocen pomocí stanovení hladiny proteinů teplotního šoku (Hsp70, heat shock proteins). Všechny indikátory byly stanovovány v krevních vzorcích před GM a bezprostředně po GM.

Účinnost GM u pacientů ze studie byla vysoká, neboť PASI skóre kleslo z původních 26,21 ± 13,84 na 5,08 ± 4,17. Po léčbě byl však nalezen signifikantně zvýšený celkový počet aberovaných buněk (p < 0,001), strukturálně aberovaných buněk (p < 0,001), numericky aberovaných buněk (p < 0,01) a signifikantně zvýšené sérové hladiny Hsp70 (p < 0,05).

Tyto výsledky tedy signalizují vyšší genotoxické riziko a buněčný stres u senzitivních pediatrických pacientů bezprostředně po Goeckermanově terapii.

(pes)

Zdroj: Borska L., Pediatric Dermatology Vol. 26, No. I; 23–27, 2009, doi: 10.1111/j.1525–1470.2008.00774.x