Efekt inhibitoru TNF na rozvoj poškození sakroiliakálního kloubu u pacientů se spondylartritidou

Stanovení míry strukturálního poškození

U pacientů se spondylartritidou (SpA) jsou nejčastěji pozorované symptomy na axiálním skeletu. V případě nemocných s nedostatečnou odpovědí na protizánětlivou terapii (NSAIDs) a radiografickou (r-axSpA) nebo neradiografickou axiální spondylartritidou (nr-axSpA) prokázaly inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru (TNF) příznivý efekt z hlediska manifestace onemocnění, nicméně jejich vliv na strukturální kostní změny není známý.

Přibližně u 10 % pacientů s nr-axSpA se rozvine radiografické poškození sakroiliakálního skloubení (SIJ) do 2 let a u 60 % do 10 let. Ke stanovení míry strukturálního poškození SIJ se standardně používají modifikovaná Newyorská kritéria (mNY: 0 = normální stav, 4 = kompletní ankylóza). Tato kritéria však nejsou pro hodnocení změn ideální. Jako citlivější se ukázaly alternativní metody hodnocení, např. sledování změny v celkovém skóre a podílu pacientů se změnou o ≥ 1 stupeň na 1 SIJ.

Metodika a průběh studie

Všichni pacienti zařazení do studie EMBARK splňovali kritéria ASAS (Assessment of Spondyloarthritis International Society) pro axSpA, ale žádný z nich nesplňoval kritéria mNY pro radiografický status. Po 12týdenní zaslepené placebem kontrolované fázi studie byli všichni nemocní otevřeně přiřazeni k aplikaci 50 mg etanerceptu 1× týdně po dobu 92 týdnů. Do analýzy byli zařazeni pacienti s dostupným rentgenovým snímkem pánve z první návštěvy a po 2 letech studie (n = 162).

Z kohortové studie DESIR byli do analýzy zahrnuti pacienti, kteří splňovali kritéria ASAS pro axSpA, v prvních 2 letech nepodstoupili biologickou léčbou a zároveň měli dostupný rentgenový snímek pánve z první návštěvy a po 2 letech studie (n = 193). Radiografická sakroileitida byla hodnocena podle kritérií mNY pro levý a pravý SIJ. Rentgenové snímky SIJ z obou kohort byly před nezávislým čtením zaslepeny.

Výsledky

V týdnu 104 se celkové skóre SIJ u pacientů léčených etanerceptem zlepšilo (průměrná změna –0,14) a v kontrolní skupině zhoršilo (průměrná změna 0,08). Rozdíl mezi skupinami (etanercept minus kontrola) činil –0,22 (95% interval spolehlivosti [CI] –0,38 až –0,06; p = 0,008).

Podíl pacientů s progresí byl signifikantně nižší ve skupině s etanerceptem v porovnání s kontrolní skupinou ve 2 ze 3 sledovaných cílů:

• změna v kritériích mNY: –1,9 vs. 1,6 % (rozdíl etanercept minus kontrola –4,7 %; 95% CI –9,9 až 0,5; p = 0,07);
• změna o ≥ 1 stupeň na ≥ 1 SIJ: –1,9 vs. 7,8 % (rozdíl –18,2; 95% CI –30,9 až –5,6; p = 0,005);
• změna o ≥ 1 stupeň na ≥ 1 SIJ, kde změna z 0 na 1 a z 1 na 0 nebyla považována za změnu: –0,6 vs. 6,7 (rozdíl –16,4 %; 95% CI –27,9 až –5,0; p = 0,005).

Závěr

Přestože je radiografická míra progrese poškození sakroiliakálního skloubení v průběhu 2 let trvání axSpA pomalá, tato analýza ukazuje na nižší míru progrese poškození SIJ u pacientů léčených etanerceptem v porovnání s nemocnými, kterým nebyl aplikován inhibitor TNF.

(eko)

Zdroj: Dougados M., Maksymowych W. P., Landewé R. B. M. et al. Evaluation of the change in structural radiographic sacroiliac joint damage after 2 years of etanercept therapy (EMBARK trial) in comparison to a contemporary control cohort (DESIR cohort) in recent onset axial spondyloarthritis. Ann Rheum Dis 2017; 77 (2): 221–227, doi: 10.1136/annrheumdis-2017-212008.