Panitumumab je plně humanizovaná monoklonální protilátka blokující receptor pro epidermální růstový faktor. Používá se v terapii metastatického kolorektálního karcinomu bez aktivační mutace v genech rodiny RAS. Údaje o podání a dávkování panitumumabu u pacientů s chronickým onemocněním ledvin jsou však nedostatečné.
Farmakokinetika panitumumabu by teoreticky neměla být ovlivněna insuficiencí renálních funkcí. V případě saturace všech receptorů pro epidermální růstový faktor (EGFR) je panitumumab odstraňován imunologickými mechanismy, jako je komplement-dependentní cytotoxicita (CDC).
Informace o tom, že farmakokinetiku panitumumabu neovlivňují renální funkce, je obsažena i v recentním souhrnu údajů o přípravku. Farmakokinetické studie u pacientů s poškozením ledvin však nebyly provedeny. Kazuistika publikovaná v listopadu 2017 je tak první prací ukazující farmakokinetiku a bezpečnost panitumumabu u jedinců s chronickým onemocněním ledvin nevyžadujícím hemodialýzu.
63letému muži bělošské rasy byl diagnostikován kolorektální karcinom s jaterními metastázami v listopadu 2011. Pacient trpěl diabetem mellitem 2. typu, městnavým srdečním selháním a chronickým onemocněním ledvin neznámé etiologie. Odhad glomerulární filtrace podle rovnice MDRD činil 21 ml/min.
Primární nádor byl kvůli obstruktivnímu charakteru resekován, histologicky se jednalo o nízce diferencovaný adenokarcinom s divokým typem genu KRAS. O několik týdnů později byla započata paliativní chemoterapie režimem FOLFOX. Pro zhoršení renálních funkcí však byla po 8 cyklech vysazena.
Po období bez léčby byla v květnu 2013 započata terapie panitumumabem. V té době činila glomerulární filtrace 11 ml/min (dle MDRD). Pacient vážil 106 kg, lék byl podán ve standardní, plné dávce 6 mg/kg. Sérové vzorky pro farmakokinetické výpočty byly odebrány po 11. a 12. infuzi panitumumabu, současně byla shromážděna data o toxicitě přípravku.
Pacientovi bylo podáno celkem 12 infuzí panitumumabu. Během terapie se objevila kožní toxicita 2. stupně léčená topickými přípravky. Na počátku léčby se zdravotní stav nemocného signifikantně zlepšil. Odpověď na terapii byla smíšená, došlo k regresi jaterních metastáz a ke vzniku nových pleurálních metastáz. Bohužel v říjnu 2013 po 12. cyklu panitumumabu nastala progrese onemocnění. O měsíc později byla zvažována terapie regorafenibem, došlo však k progresi chronického onemocnění ledvin a dialýza se zdála být nevyhnutelná. Vzhledem k prognóze nemoci pacient hemodialýzu odmítl a byl přijat do hospicového zařízení, kde o několik týdnů později zemřel.
Maximální sérová koncentrace po 11. a 12. infuzi panitumumabu činila 125 μg/ml. Minimální sérová koncentrace byla po 12. infuzi 37 μg/ml a 13 dnů poté 48 μg/ml. Vypočítaná plocha pod křivkou (AUC) činila po 11. infuzi panitumumabu 1555 μg/ml a po 12. infuzi 1752 μg/ml. Vypočítaná clearance byla 3,4, respektive 3,8 ml/den/kg.
Data byla porovnávána s dostupnými údaji z SPC a kohortové studie, kterou provedli Stephenson et al. Plocha pod křivkou po 12. infuzi byla v porovnání s dostupnými údaji vyšší. Ostatní hodnoty byly srovnatelné s dostupnými údaji.
Poznatky z této kazuistiky naznačují, že panitumumab lze bez nutnosti individuální změny dávkování používat i u pacientů s chronickým onemocněním ledvin.
(holi)
Zdroj: Krens L. L., Baas J. M., Guchelaar H. J., Gelderblom H. Pharmacokinetics and safety of panitumumab in a patient with chronic kidney disease. Cancer Chemother Pharmacol 2018 Jan; 81 (1): 179–182, doi: 10.1007/s00280-017-3479-2.
