Zvýšená aktivita sympatoadrenergního systému u pacientů s chronickým srdečním selháním

3. 6. 2019

V patogenezi srdečního selhání hraje významnou roli neurohumorální adaptace, zejména v podobě zvýšení aktivity sympatoadrenergního systému a snížení aktivity parasympatického systému. Recentně publikovaná studie potvrdila zvýšenou sympatoadrenergní aktivitu u pacientů s chronickým srdečním selháním se zachovanou a sníženou ejekční frakcí a u pacientů s ejekční frakcí ve středním pásmu.

Inzerce

Úvod

Chronické srdeční selhání lze považovat za systémové onemocnění, na jehož patogenezi se podílí také neurohumorální dysbalance. Snížený srdeční výdej je asociován se zvýšenou aktivitou sympatiku a renin-angiotenzin-aldosteronového systému (RAAS) a současně se sníženou aktivitou parasympatiku na periferii a v centrálním nervovém systému.

Zvýšená hladina angiotenzinu II potencuje sympatickou nervovou aktivitu v některých oblastech centrálního nervového systému, kde může způsobit uvolnění noradrenalinu, oxidativní stres a zánětlivou reakci vedoucí ke zvýšení srdeční kontraktility. V periferii angiotenzin II zvyšuje syntézu a uvolňování noradrenalinu a současně snižuje jeho vychytávání v oblasti nervových zakončení, což vede k dalšímu zvýšení aktivity sympatiku.

Zvýšené cirkulující hladiny angiotenzinu II navíc mohou posílit sympatické excitační chemoreflexy a inhibovat parasympatické baroreflexy a dále zhoršovat průběh chronického srdečního selhání. Alterace sympatoadrenergního a baroreflexního systému u pacientů s chronickým srdečním selháním byla prokázána recentně publikovanou studií.

Metodika a výsledky studie

Do studie bylo zahrnuto 32 pacientů s chronickým srdečním selháním, jejichž průměrný věk činil 69,3 ± 1,1 roku. U 13 pacientů bylo diagnostikováno srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí, u 10 pacientů s ejekční frakcí ve středním pásmu a u 9 pacientů se sníženou ejekční frakcí. Výsledky těchto pacientů byly porovnávány se skupinou čítající 14 zdravých kontrol. Primárním cílem bylo zhodnocení aktivity sympatiku pomocí mikroneurografie, spontánní baroreflexní senzitivity a hladiny noradrenalinu v plazmě.

Aktivita sympatiku byla progresivně a signifikantně zvýšená u pacientů s chronickým srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí, ejekční frakcí ve středním pásmu a se sníženou ejekční frakcí v porovnání s kontrolami (40,4 ± 2,5; 55,6 ± 2,1; 70,4 ± 3; 78,6 ± 2,6 výbojů/100 srdečních tepů; p < 0,01). Hladina noradrenalinu v plazmě byla signifikantně zvýšená pouze u pacientů se sníženou ejekční frakcí. Baroreflexní senzitivita byla signifikantně snížená u pacientů se srdečním selháním s ejekční frakcí ve středním pásmu a sníženou ejekční frakcí, zatímco u pacientů se zachovanou ejekční frakcí byla prakticky nezměněná.

Závěr

Zvýšená aktivita sympatoadrenergního systému hraje důležitou úlohu v patogenezi všech typů chronického srdečního selhání klasifikovaných podle hodnot ejekční frakce. Porucha senzitivity baroreceptorů je pozorována u závažnějších typů srdečního selhání. Terapie zaměřená na snížení aktivity sympatoadrenergního systému může být významnou součástí komplexní terapie srdečního selhání.

Na tuto skutečnost je vhodné pomýšlet v reálné klinické praxi při léčbě pacientů se srdečním selháním. Příkladem takové terapie je podávání betablokátorů, tj. léčiv patřících do skupiny sympatolytik. Jejich účinek spočívá v tlumení účinku sympatiku a sympatomimetik na beta-adrenergních receptorech, v případě chronického srdečního selhání vykazují především příznivý vliv na remodelaci myokardu a snižují riziko náhlé srdeční smrti. Betablokátory tak dle poznatků medicíny založené na důkazech (EBM) patří mezi důležité léky v terapii chronického srdečního selhání. Uplatňují se především selektivní betablokátory, mezi něž se řadí například bisoprolol.

(holi)

Zdroje:

  1. Seravalle G., Quarti-Trevano F., Dell'Oro R. et al. Sympathetic and baroreflex alterations in congestive heart failure with preserved, midrange and reduced ejection fraction. J Hypertens 2019 Feb; 37 (2): 443–448, doi: 10.1097/HJH.0000000000001856.
  2. Sing R. B., Hristova K., Fedacko J. et al. Chronic heart failure: a disease of the brain. Heart Fail Rev 2019 Mar; 24 (2): 301–307, doi: 10.1007/s10741-018-9747-3.


Štítky
Diabetologie Interní lékařství Kardiologie Praktické lékařství pro dospělé
Partner sekce
Nejnovější kurzy
Chronické srdeční selhání
Autoři: MUDr. Markéta Hegarová

Špatná terapeutická odpověď? Zbystřete! Možná je načase zaměřit se na adherenci
Autoři: doc. MUDr. Jan Bruthans, CSc., doc. MUDr. Miroslav Solař, Ph.D., prof. MUDr. Miroslav Souček, CSc.

Pozice pacienta v kardiovaskulárním kontinuu

Přejít do kurzů
Nejčtenější tento týden Celý článek
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se