Stres není vždy jen problémem, fyziologická aktivace sympatiku umožňuje organismu adaptaci na zátěž. Co se však stane, když tato stimulace překročí kritickou hranici?
Autonomní nervový systém (ANS) je velmi důležitým mechanismem, který řídí a harmonizuje funkci řady orgánů, reguluje krevní tlak, hladiny hormonů a metabolické pochody. Ovlivňuje hypotalamo-hypofyzární osu, metabolismus inzulinu a leptinu a pravděpodobně i systém renin–angiotenzin–aldosteron. Za normálních okolností jsou sympatikus a parasympatikus v rovnováze, což je základní předpoklad pro jejich správnou funkci. Samozřejmě intenzita stimulace sympatiku či parasympatiku není vždy stejná, ale výkyvy na obě strany nepřekračují intenzitu nebo časový rámec patologické stimulace. Chronický stres však rovnováhu autonomního nervového systému výrazně narušuje. Dochází k chronické stimulaci sympatiku, potlačení parasympatiku a neurohumorální rozladě organismu.
Při chronickém stresu dochází ke zvyšování krevního tlaku, agregability trombocytů, koagulačních vlastností krve, glykémie, poruše inzulinové a leptinové senzitivity. Toto vše vygraduje rozvojem metabolického syndromu, který je charakteristický:
Hyperstimulaci sympatiku je možné odhalit ještě před tím, než dojde k těmto patologickým změnám. Základní metodou je měření krevního tlaku a především klidové srdeční frekvence. Bylo by nesprávné upozadit ji ve prospěch krevního tlaku, protože právě velmi jednoduše měřitelná srdeční frekvence umožňuje relativně spolehlivě odhalit zvýšenou aktivitu sympatiku. Podle epidemiologických studií koreluje zvýšená srdeční frekvence se vzestupem koronární, kardiovaskulární i celkové morbidity a mortality. Hranice zvýšené srdeční frekvence se pohybuje okolo 75/min.
Řešení spočívají v nefarmakologických opatřeních a farmakologické léčbě. Nefarmakologické intervence jsou zaměřeny na snížení hladiny stresu, doporučuje se dostatek odpočinku, pohybu a spánku s respektováním biorytmů, racionální vyvážená lehká strava a abstinence od všech návykových látek včetně alkoholu a nikotinu. Farmakologická léčba se zaměřuje na snížení krevního tlaku a srdeční frekvence. Beta-blokátory mohou cestou ovlivnění sympatické hyperaktivity snižovat jak krevní tlak, tak srdeční frekvenci. Nejvhodnější jsou přípravky lipofilní s dobrým průnikem do CNS (ovlivnění center sympatiku v hypotalamu) a s nulovou vnitřní sympatomimetickou aktivitou (bisoprolol, karvedilol, metoprolol, nebivolol). Navíc podle epidemiologických důkazů mají pacienti léčení beta-blokátory významně nižší výskyt některých maligních nádorů.
Máme-li pomoci zmírnit důsledky chronického stresu, je třeba, abychom stáli na stráži a pacienty se zvýšenou srdeční frekvencí vyhledávali. Právě ve chvíli, kdy se celý proces rozbíhá, je terapie nejvýtěžnější.
(pez)
Zdroje:
