#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Kombinace bisoprololu a trimetazidinu v terapii stabilní anginy pectoris

18. 11. 2021

Angina pectoris (AP) představuje jeden z hlavních příznaků chronické ischemické choroby srdeční, která se řadí mezi nejčastější příčiny úmrtí po celém světě. Podle současných guidelines je v 1. linii terapie AP doporučeno podávání betablokátorů nebo blokátorů kalciových kanálů. Přes doporučenou terapii však část pacientů zůstává symptomatických. V recentní post hoc analýze studie CHOICE-2 byla hodnocena efektivita a bezpečnost kombinace trimetazidinu a bisoprololu u pacientů se symptomy AP navzdory maximální tolerované dávce betablokátoru.

Úvod

Antianginózní terapie představuje klíčovou součást terapie stabilní AP snižující výskyt stenokardií a zlepšující kvalitu života nemocných. Podle evropských i amerických guidelines je v 1. linii terapie doporučeno podávání betablokátorů (BB) nebo blokátorů kalciových kanálů (BKK), a to v monoterapii nebo v kombinaci s další léčbou. Navzdory časté preskripci a signifikantní účinnosti BB řada pacientů přes tuto léčbu pociťuje ischemické anginózní bolesti. Řešením může být přidání metabolického modulátoru trimetazidinu k terapii betablokátorem u pacientů s přetrvávajícími symptomy navzdory maximální tolerované dávce BB.

Cílem post hoc analýzy studie CHOICE-2 bylo doplnění chybějících dat ohledně účinnosti a bezpečnosti kombinace trimetazidinu a betablokátoru bisoprololu u pacientů s přetrvávajícími symptomy AP navzdory monoterapii bisoprololem.

Sledovaná populace

Do post hoc analýzy studie byli zařazeni pacienti se stabilní AP, kteří navzdory maximální tolerované dávce bisoprololu a další terapii nadále pociťovali symptomy ischemického srdečního onemocnění. Do studie bylo zařazeno celkem 221 nemocných, kteří podstoupili terapii trimetazidinem v dávce 35 mg 2× denně a bisoprololem v různém dávkovacím schématu. Pacienti byli rozděleni do 4 podskupin podle dávky bisoprololu, a to na podskupinu užívající bisoprolol v dávce 2,5 mg, 5 mg, 10 mg nebo jinou dávku (1,25 mg, 7,5 mg, 15 mg) 1× denně. Celková doba sledování činila 6 měsíců, přičemž cílem studie bylo zhodnocení účinnosti a bezpečnosti kombinované terapie.

Průměrný věk pacientů činil 64,9 ± 8,9 roku, poměr mužů a žen byl vyrovnaný (47,96 % M, 52,04 % Ž). Nemocní byli zařazeni do stupně závažnosti AP podle klasifikace Canadian Cardiovascular Society (CCS), většina jich při vstupu do studie patřila do třídy 2 (65,6 %) a třídy 3 (30,8 %). Většina pacientů užívala bisoprolol v dávce 5 mg (60,1 %), dále pak v dávce 10 mg (21,1 %) a 2,5 mg (11,9 %). Celkem 92,8 % účastníků zůstalo během celé studie na stejné dávce bisoprololu jako při vstupu do studie a 218 jich pokračovalo v kombinační terapii i po ukončení studie.

Výsledná zjištění

Průměrný počet týdenních epizod anginy pectoris poklesl ze vstupní hodnoty 6,2 ± 5,3 na 1,5 ± 1,9 po 6 měsících léčby (p < 0,001). Obdobný signifikantní a setrvalý pokles byl pozorován ve všech podskupinách (p < 0,05). Podíl pacientů s úplnou absencí příznaků AP se zvýšil téměř 6násobně − z 5,4 % při vstupu do studie na 33,9 % na konci studie, přičemž tento trend byl pozorován také ve všech podskupinách.

Současně byl u účastníků studie zaznamenán pokles užívání krátkodobě působících nitrátů − průměrná týdenní dávka se ze vstupní hodnoty 5,5 ± 4,4 snížila na 1,0 ± 1,4 na konci studie. Změna byla statisticky signifikantní a obdobná ve všech podskupinách. Na konci studie významně vzrostl počet pacientů bez nutnosti užívání krátkodobě působících nitrátů, a to z 5,9 % na počátku studie na 52,3 % na jejím konci.

U účastníků studie také došlo ke zvýšení fyzické kapacity měřené pomocí délky chůze, a to z 308 ± 207 metrů na počátku studie na 497 ± 253 metrů na konci studie (p < 0,05). Signifikantní zlepšení fyzické kapacity bylo pozorováno rovněž při chůzi do schodů. V průběhu studie bylo dále zaznamenáno snížení počtu pacientů s dyspnoickými obtížemi, a to ze 76,5 na 39,4 %.

V průběhu studie došlo k 10násobnému vzrůstu počtu pacientů zařazených do skupiny 1 podle CCS (2,3 % na počátku studie, 27,6 % na jejím konci) a k 3násobnému snížení počtu pacientů zařazených do třídy závažnosti 3 podle CCS (30,8 % při vstupu do studie, 10,8 % na jejím konci). Během studie se krevní tlak účastníků pohyboval v normálních rozmezích ve všech podskupinách a nebyl zaznamenán žádný případ bradykardie. Došlo k významnému poklesu ambulantních ošetření a hospitalizací nutných zejména pro obtíže spojené s AP a hypertenzí.

Závěr

Betablokátory podle současných guidelines zaujímají důležitou úlohu v terapii stabilní anginy pectoris. U části pacientů však navzdory maximální tolerované dávce BB nedochází k signifikantnímu ústupu obtíží. Z výsledků citované recentní práce vyplynulo, že účinnou a bezpečnou volbou u pacientů se symptomy AP navzdory maximální tolerované dávce bisoprololu je jeho kombinace s metabolickým modulátorem trimetazidinem.

(holi)

Zdroj: Glezer M.; CHOICE-2 study investigators. Trimetazidine and bisoprolol to treat angina in symptomatic patients: post hoc analysis from the CHOICE-2 Study. Cardiol Ther 2021; 10 (1): 161–173, doi: 10.1007/s40119-020-00202-6.



Štítky
Diabetologie Interní lékařství Kardiologie Praktické lékařství pro dospělé
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#