Pozice betablokátorů v léčbě srdečního selhání je silná, není však jasné, která – a zda vůbec nějaká – molekula je nejvýhodnější. Dva z finalistů, bisoprolol a karvedilol, se v malé experimentální studii utkali o post vítěze.
Betablokátory jsou dnes doporučovány jako jedny z léků první volby u všech pacientů s chronickým srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí (HFrEF – heart failure with reduced ejection fraction), kteří nemají kontraindikaci. Nebylo tomu tak ovšem vždy – před lety byly betablokátory z důvodu obav z dopadů jejich sympatolytického účinku dokonce kontraindikované. To se však změnilo s narůstajícím pochopením patofyziologie chronického srdečního selhání a s tím, jak přibývaly randomizované studie, jež konzistentně ukazovaly na zlepšení symptomů, snížení množství hospitalizací a pokles mortality při užívání betablokátorů u tohoto závažného a pro pacienty velmi zatěžujícího onemocnění.
Bisoprolol, karvedilol a metoprolol sukcinát s prodlouženým uvolňováním jsou často označovány za betablokátory s nejlepším efektem. Žádné ze současně uznávaných guidelines neupřednostňují jednoho před druhým a například nejnovější evropská doporučení se nezmiňují o žádné konkrétní molekule, což implikuje, že se v případě účinnosti betablokátorů u HFrEF může jednat o efekt celé třídy (class-effect).
Četné farmakologické odlišnosti jednotlivých betablokátorů však napovídají, že by přeci jen mohl existovat určitý rozdíl v jejich klinické efektivitě. Například bisoprolol je vysoce selektivní antagonista β1-adrenergních receptorů, zatímco karvedilol je neselektivní betablokátor s větším vazodilatačním účinkem. Rozdíly najdeme i v jejich farmakokinetice, biologické dostupnosti či antioxidačním efektu. Právě porovnání účinků bisoprololu a karvedilolu byla věnována následující malá experimentální studie.
Soubor studie čítal 288 dospělých pacientů s HFrEF na ischemickém podkladě. Účastníci byli randomizováni k užívání buď bisoprololu 1× denně, nebo karvedilolu 2× denně, a to v kombinaci se standardní léčbou srdečního selhání. Dávka byla titrována podle individuální potřeby pacienta. V momentě vstupu do studie a následně s 3měsíčním odstupem byla získána relevantní klinická data a provedeno echokardiografické vyšetření.
Ve srovnání se skupinou léčenou karvedilolem vykazovali pacienti léčení bisoprololem významnější zvýšení klidové ejekční frakce levé komory (EFLK), snížení systolického rozměru (LVIDs) a konečného systolického objemu (LVESV). Významný rozdíl mezi molekulami naopak nebyl patrný ve změně diastolického rozměru (LVIDd), konečného diastolického objemu (LVEDV) ani v krevním tlaku a tepové frekvenci, ale oba betablokátory vykazovaly v těchto parametrech po 3 měsících užívání zlepšení. Obě molekuly také vedly ke srovnatelnému zlepšení symptomů, tolerance zátěže a kvality života.
Při rozhodování, který z těchto dvou betablokátorů zvolit, může být směrodatná rovněž informace o farmakokinetických odlišnostech obou molekul: Karvedilol je nutné užívat 2× denně, což se může promítat do nižší adherence pacientů k jeho užívání. V tomto směru je tedy výhodnější volbou bisoprolol.
(luko)
Zdroje:
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
