Bisoprolol, metoprolol a nebivolol jsou selektivní β1-blokátory, karvedilol je neselektivní α1-blokátor a betablokátor s téměř vyrovnanou selektivitou receptorů β1 a β2. Karvedilol a nebivolol patří ke 3. generaci BB s poločasem eliminace 7–10 a 12–19 hodin. Bisoprolol, metoprolol-sukcinát a nebivolol mohou být podávány 1× denně, což velmi zlepšuje compliance pacientů. Ačkoliv je karvedilol potřeba podávat 2× denně, některé studie ukázaly, že překonává metoprolol v léčbě chronického srdečního selhání (CHF), což může být dáno přídatným benefitem vyplývajícím z jeho schopnosti blokovat receptor α1.
Užívání bisoprololu v porovnání s karvedilolem snížilo mortalitu z jakékoliv příčiny (poměr šancí [OR] 1,25; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,11–1,42; p = 0,0002), ale nevedlo k významnému úbytku readmisí pacientů s CHF souvisejících s tímto onemocněním. Dále oproti karvedilolu bisoprolol významně zvýšil ejekční frakci levé komory (EF LK) (sdružený vážený střední rozdíl [WMD] –4,98 %; 95% CI –7,11 až –2,84 %; p < 0,00001).
Obě jmenovaná léčiva měla podobné účinky, co se týká zpomalování tepové frekvence a doby pobytu v nemocnici. Nebyly pozorovány rozdíly v celkovém výskytu nežádoucích příhod souvisejících s užíváním dané terapie, včetně zhoršení srdečního selhání a hypotenze, ale karvedilol zapříčinil méně bradykardií (OR 0,60; 95% CI 0,41–0,89; p = 0,01). Bisoprolol oproti karvedilolu snížil mortalitu z jakékoliv příčiny u pacientů se střední EF LK < 40 % (OR 1,32; 95% CI 1,15–1,53; p = 0,0001), při EF LK ≥ 40 % to však neplatilo (OR 0,93; 95% CI 0,52–1,66; p = 0,69). Z výše uvedených důvodů bylo konstatováno, že bisoprolol měl v léčbě CHF superiorní přínos v porovnání s karvedilolem při obdobné bezpečnosti terapie.
Porovnání výsledků skupiny léčené karvedilolem a skupiny užívající metoprolol-sukcinát neukázalo žádné rozdíly v mortalitě z jakékoliv příčiny, opakované hospitalizaci nebo hodnotě EF LK. Bylo tedy vyhodnoceno, že metoprolol-sukcinát a karvedilol mají v léčbě CHF podobnou evidenci.
Oproti metoprolol-tartarátu karvedilol snížil mortalitu z jakékoliv příčiny (OR 0,77; 95% CI 0,69–0,86; p < 0,00001), ale nikoliv readmise pacientů s CHF kvůli této chorobě, zvýšil EF LK (WMD 4,83 %; 95% CI 2,43–7,22 %; p < 0,0001), ale neovlivnil 6minutový test chůze (6MWT), tepovou frekvenci ani kvalitu života hodnocenou na základě skóre získaného v Minnesota Living with Heart Failure Questionnaire. Karvedilol si vedl lépe i při zmírňování zhoršení srdečního selhání (OR 0,41; 95% CI 0,18–0,98; p = 0,04). Mezi oběma skupinami nebyly zjištěny rozdíly v celkové incidenci nežádoucích účinků ani vysazení terapie. Karvedilol tedy při léčbě CHF poskytuje větší benefit než metoprolol-tartarát při obdobném bezpečnostní profilu.
Z hodnocení účinků karvedilolu oproti výsledkům užívání nebivololu nevyplynuly žádné rozdíly v mortalitě z jakékoliv příčiny, readmisích z důvodu srdečního selhání ani nežádoucích příhodách souvisejících s užíváním léčiva. Nebivolol byl tudíž podobně jako karvedilol shledán spolehlivým betablokátorem pro pacienty s CHF.
Porovnání výsledků podávání metoprolol-sukcinátu a bisoprololu při CHF ukázalo, že léčba bisoprololem u těchto pacientů nevedla k významnému poklesu mortality z jakékoliv příčiny, ačkoliv s ní byla spojena menší míra readmisí (OR 1,29; 95% CI 1,03–1,63; p = 0,03).
Autoři práce konstatují, že karvedilol u pacientů s CHF poskytuje podobné benefity jako metoprolol-sukcinát a nebivolol. Bisoprolol se jeví jako efektivnější než jiné betablokátory. Léčebný účinek metoprolol-tartarátu je naopak dle těchto zjištění horší než v případě ostatních zmíněných BB. Výskyt nežádoucích reakcí na různé BB byl podobný. Přesné porovnání jejich účinnosti a bezpečnosti by však bylo možné pouze přímo, tedy v randomizovaných head-to-head studiích.
(esr)
Zdroj: Liu B., Zhang R., Zhang A. et al. Effectiveness and safety of four different beta-blockers in patients with chronic heart failure. MedComm (2020) 2023 Jan 6; 4(1): e199, doi: 10.1002/mco2.199.
