Subkutánní podání trastuzumabu může být v porovnání s intravenózní aplikací výhodnější z pohledu pacientek (kratší čas podání, který zvyšuje pohodlí; preference subkutánního podání samotnými nemocnými) a zároveň snižuje vytíženost zdravotnického personálu. V primární analýze studie HannaH (Enhanced Treatment With Neoadjuvant Herceptin) se účinnost subkutánního podání trastuzumabu u pacientek s HER2-pozitivním karcinomem prsu vyrovnala intravenózní aplikaci dle míry dosažení pCR (patologické kompletní odpovědi, tedy absence invazivních neoplastických buněk v prsu; duktální karcinom in situ byl akceptován). Údolní koncentrace, tj. sérová koncentrace trastuzumabu před podáním dávky v cyklu 8, byla srovnatelná pro obě lékové formy. Předchozí analýza z 2letého pozorování ukázala srovnatelné hodnoty EFS (přežití bez nastalé příhody, resp. selhání léčby) a srovnatelnou bezpečnost subkutánního i intravenózního podání.
Zařazené pacientky (n = 596) byly randomizovány v poměru 1 : 1 do dvou ramen: s fixní dávkou 600 mg transtuzumabu subkutánně (n = 297) nebo intravenózní aplikací (n = 299; zaváděcí dávka 8 mg/kg, udržovací dávka 6 mg/kg). Trastuzumab byl podáván současně s 8 cykly chemoterapie (4 cykly docetaxelu 75 mg/m2; následováno 4 cykly kombinace 5-fluorouracilu 500 mg/m2, epirubicinu 75 mg/m2 a cyklofosfamidu 500 mg/m2) každé 3 týdny v neoadjuvantním režimu. Po operaci bylo nemocným aplikováno ještě 10 cyklů trastuzumabu subkutánně nebo intravenózně (v závislosti na randomizaci) v adjuvantním režimu, aby terapie tímto léčivem trvala 1 rok.
Průměrná doba sledování činila 5,9 roku (rozmezí 0,03−6,3 roku) u nemocných se subkutánní aplikací trastuzumabu a 6,0 let (rozmezí 0,08−6,8 roku) ve skupině s intravenózní aplikací.
Míra EFS byla u pacientek v rameni se subkutánně podaným trastuzumabem téměř identická s těmi, kterým byl trastuzumab podáván intravenózně (6letá míra EFS 65 % v obou ramenech; poměr rizik [HR] 0,98; 95 % interval spolehlivosti [CI] 0,74−1,29). Míra celkového přežití (OS) byla také prakticky shodná (6letá míra OS 84 % v obou ramenech; HR 0,94; 95% CI 0,61−1,45). Pacientky, jež dosáhly tpCR (totální patologické kompletní odpovědi), měly delší EFS a vyšší míru 6letého OS v porovnání s nemocnými s reziduálním onemocněním.
Incidence nežádoucích příhod (97,6 vs. 94,6 %), nežádoucích příhod stupně ≥ 3 (53,2 vs. 53,7 %), kardiálních příhod (14,8 vs. 14,1 %) a závažných nežádoucích příhod (21,9 vs. 15,1 %) byla srovnatelná při subkutánním i intravenózním podání trastuzumabu.
Finální analýza dat z dlouhodobého sledování pacientek zařazených do klinické studie HannaH potvrdila srovnatelnou účinnost i bezpečnost subkutánně a intravenózně podávaného trastuzumabu. Subkutánní podání trastuzumabu je proto vhodnou alternativou aplikace u nemocných s časným HER2-pozitivním karcinomem prsu, které navíc přináší větší komfort pacientkám a úsporu času zdravotnickým zařízením, respektive personálu.
(eko)
Zdroj: Jackisch C., Stroyakovskiy D., Pivot X. et al Subcutaneous vs intravenous trastuzumab for patients with ERBB2-positive early breast cancer: final analysis of the HannaH phase 3 randomized clinical trial. JAMA Oncol 2019 Apr 18: e190339, doi: 10.1001/jamaoncol.2019.0339 [Epub ahead of print].
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
