Přítomnost receptoru HER2 v různých částech nádoru prsu nemusí být vždy rovnoměrná. Je-li významně odlišná, pak pouze cílená anti-HER2 terapie nemusí být dostačující a vést k remisi. To se potvrdilo i v klinické studii fáze II, které se účastnilo 162 žen s HER2-pozitivním karcinomem prsu. Ženy byly léčeny 6 cykly neoadjuvantně podávaného trastuzumab-emtansinu v kombinaci s pertuzumabem. Heterogenita HER2 statusu byla potvrzena, pokud se alespoň v 1 ze 6 míst nádoru vyšetřovaných fluorescenční in situ hybridizací objevila pozitivita HER2 > 5 % a < 50 % nádorových buněk nebo negativita HER2.
Z celkem 157 hodnotitelných případů byla heterogenita HER2 statusu nalezena u 10 % pacientek. Žádná z těchto žen nedosáhla patologem potvrzené kompletní remise (pCR) a polovina z nich navíc po zákroku nesla významnou reziduální nádorovou zátěž (RCB-III). V celé populaci pacientek bylo pCR dosaženo ve 49 % případů a častěji u pacientek s negativitou exprese estrogenového receptoru (65 %) a samozřejmě také s výraznou pozitivitou exprese HER2 (HER2 3+; 56 %). Pokud by byl výsledek validován, mohlo by vyšetřování heterogenity HER2 statusu pomoci odlišit pacientky, které k anti-HER2 cílené léčbě k dosažení pCR přece jen potřebují také chemoterapii.
Přelomové výsledky randomizované dvojitě zaslepené klinické studie fáze III CLEOPATRA byly publikovány již v roce 2015. Z nich bylo zřejmé, že v 1. linii léčby pacientek s metastatickým karcinomem prsu a pozitivitou receptorů HER2 pertuzumab, trastuzumab a docetaxel významně prodlužují celkové přežití (OS) oproti kombinaci placeba, trastuzumabu a docetaxelu. Rozdíl dosáhl fascinující hodnoty 15,7 měsíce. Letos byly prezentovány finální výsledky po 99 měsících sledování (medián; maximum 120 měsíců).
Medián OS činil 57,1 měsíce ve skupině s pertuzumabem (402 pacientek) a 40,8 měsíce v placebové skupině (406 pacientů; rozdíl 16,3 měsíce). Po 8 letech bylo naživu 37 % pacientek ze skupiny s pertuzumabem a 23 % pacientek z placebové skupiny. Příznivý vliv si pertuzumab zachoval rovněž u populace žen předléčených trastuzumabem v adjuvantním či neoadjuvantním režimu. Od poslední analýzy se také objevily pouze 2 nové případy závažnější kardiotoxicity a celkově byl bezpečnostní profil léčby ve shodě s předchozími výsledky.
Studovat aspekty výživy formou intervenční klinické studie je poměrně neobvyklé, běžnější jsou observační epidemiologické přístupy. Americká studie Women’s Health Initiative Dietary Modification Trial je tak ojedinělou randomizovanou nutriční klinickou studií. Její autoři na letošním setkání ASCO prezentovali výsledky z necelých 20 let sledování.
Během let 1993−1998 vyhledali 48 835 žen po menopauze ve věku 50−79 let a bez karcinomu prsu v anamnéze, u nichž tuky tvořily ≥ 32 % celkového příjmu energie. Tyto ženy náhodně rozdělili do skupin s běžným stravováním (60 %) nebo nutriční intervencí (40 %). Cílem nutriční intervence bylo snížit příjem tuků tak, aby tvořily 20 % celkového příjmu energie, a zvýšit konzumaci zeleniny, ovoce a obilovin.
Tento záměr se podařil, skupina nutriční intervence skutečně požadovaným způsobem změnila stravování, což se projevilo i v mírném snížení tělesné hmotnosti (3 %; p < 0,001). Během 8,5 roku probíhající nutriční intervence se u této skupiny objevilo o 8 % méně případů karcinomu prsu. Mortalita na karcinom prsu byla v obou skupinách v průběhu intervence srovnatelná, avšak úmrtnost na jakoukoliv příčinu po předchozím prodělání karcinomu prsu byla v intervenční skupině významně nižší (poměr rizik [HR] 0,65; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,45–0,95).
V rámci dlouhodobého kumulativního follow-up období (19,6 roku) se u intervenční skupiny potvrdila nižší úmrtnost z různých příčin po prodělání karcinomu prsu a nově byla popsána i nižší mortalita přímo související s nádorem prsu (HR 0,79; 95% CI 0,64–0,97). Studie tak přinesla unikátní důkaz o tom, že změna stravování může pomoci snížit riziko úmrtí žen po menopauze na karcinom prsu.
(jam)
Zdroje:
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
