U nemocných s triple-negativním karcinomem prsu může docházet k expresi PD-L1 (ligandu programované buněčné smrti) na tumor infiltrujících imunitních buňkách a tato exprese může vést k potlačení protinádorových imunitních procesů. Inhibice PD-1 a PD-L1 tak může představovat efektivní terapeutickou možnost.
Atezolizumab je v kombinaci s nab-paklitaxelem indikovaný k léčbě dospělých nemocných s neresekovatelným lokálně pokročilým nebo metastazujícím TNBC, jejichž nádory mají expresi PD-L1 ≥ 1 % a zatím u nich nebyla podávána chemoterapie pro metastazující onemocnění.
Do studie bylo zařazeno 902 nemocných randomizovaných do 2 skupin v poměru 1 : 1. Stratifikačními faktory byly přítomnost nebo nepřítomnost metastáz v játrech, předchozí adjuvantní či neoadjuvantní léčba taxany a PD-L1 pozitivita nebo negativita nádoru (jako PD-L1-pozitivní nádory byly označeny ty, u nichž tumor infiltrující imunitní buňky exprimující na svém povrchu PD-L1 tvořily > 1 % nádorové plochy).
První skupina dostávala atezolizumab intravenózně v dávce 840 mg v den 1 a 15 každého 28denního cyklu, druhá skupina placebo ve stejném schématu. V obou skupinách byl dále ve dnech 1, 8 a 15 podáván nab-paklitaxel v dávce 100 mg/m2, a to do progrese onemocnění nebo do výskytu neakceptovatelné toxicity.
Primárními hodnocenými parametry byly délka přežití do progrese onemocnění (PFS) a celkové přežití (OS). Data byla analyzována pro všechny zařazené nemocné (tj. pro intention-to-treat populaci) a dále pro podskupiny s PD-L1-pozitivním nádorem. Medián doby sledování činil 12,9 měsíce.
V analýze celé populace dosáhl medián PFS 7,2 měsíce u nemocných léčených atezolizumabem a 5,5 měsíce v placebové skupině (poměr rizik [HR] 0,80; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,69−0,92; p = 0,002). V analýze podskupiny s PD-L1-pozitivním nádorem byl medián PFS 7,5 měsíce u nemocných léčených atezolizumabem a 5,0 měsíců v placebové skupině (HR 0,62; 95% CI 0,49−0,78; p < 0,001).
V době prvé interim analýzy (data hodnocena k 17. dubnu 2018) činil medián OS 21,3 měsíce u nemocných léčených atezolizumabem a 17,6 měsíce v placebové skupině (HR 0,84; 95% CI 0,69−1,02) a tento rozdíl nebyl statisticky signifikantní (p = 0,08). Vzhledem k hierarchickému uspořádání statistické analýzy nebylo v době první interim analýzy provedeno formální hodnocení OS podskupiny s PD-L1-pozitivním nádorem, avšak podle Kaplanovy-Meierovy analýzy dosáhl medián OS 25,0 měsíců u nemocných léčených atezolizumabem a 15,5 měsíce v placebové skupině (HR 0,62; 95% CI 0,45−0,86).
V době druhé interim analýzy (data hodnocena k 2. lednu 2019) dostávalo terapii 9 % nemocných z původní skupiny léčené atezolizumabem a 3 % nemocných z placebové skupiny. V analýze celé populace nebyl pozorován statisticky signifikantní rozdíl v OS u nemocných léčených atezolizumabem a v placebové skupině. Analýza OS podskupiny s PD-L1-pozitivním nádorem však prokázala o 7,0 měsíců delší OS u nemocných léčených atezolizumabem ve srovnání s placebovou skupinou (25,0 vs. 18,0 měsíců; HR 0,71 [95% CI 0,54–0,93]).
Výsledky analýzy OS druhé interim analýzy jsou tedy konzistentní s výsledky první interim analýzy a ukazují signifikantní klinické prodloužení OS na více než 2 roky u nemocných s PD-L1-pozitivním nádorem léčených atezolizumabem ve srovnání s placebovou skupinou.
Nežádoucí příhody vedoucí k přerušení léčby se vyskytly u 15,9 % nemocných léčených kombinací atezolizumab/nab-paklitaxel a u 8,2 % dostávajících kombinaci placebo/nab-paklitaxel. Aktualizovaná data v čase druhé interim analýzy potvrzují, že terapie atezolizumabem zůstává nadále tolerovaná.
Podávání atezolizumabu v kombinaci s nab-paklitaxelem vedlo k prodloužení doby přežití bez progrese onemocnění a celkového přežití u celé studijní populace i u podskupiny s PD-L1-pozitivním nádorem.
(alz)
Zdroje:
