U nemocných s triple-negativním karcinomem prsu může docházet k expresi PD-L1 (ligandu programované buněčné smrti) na tumor infiltrujících imunitních buňkách a tato exprese může vést k potlačení protinádorových imunitních procesů. Inhibice PD-1 a PD-L1 tak může představovat efektivní terapeutickou možnost.
Atezolizumab je v kombinaci s nab-paklitaxelem indikovaný k léčbě dospělých nemocných s neresekovatelným lokálně pokročilým nebo metastazujícím TNBC, jejichž nádory mají expresi PD-L1 ≥ 1 % a zatím u nich nebyla podávána chemoterapie pro metastazující onemocnění.
Do studie bylo zařazeno 902 nemocných randomizovaných do 2 skupin v poměru 1 : 1. Stratifikačními faktory byly přítomnost nebo nepřítomnost metastáz v játrech, předchozí adjuvantní či neoadjuvantní léčba taxany a PD-L1 pozitivita nebo negativita nádoru (jako PD-L1-pozitivní nádory byly označeny ty, u nichž tumor infiltrující imunitní buňky exprimující na svém povrchu PD-L1 tvořily > 1 % nádorové plochy).
První skupina dostávala atezolizumab intravenózně v dávce 840 mg v den 1 a 15 každého 28denního cyklu, druhá skupina placebo ve stejném schématu. V obou skupinách byl dále ve dnech 1, 8 a 15 podáván nab-paklitaxel v dávce 100 mg/m2, a to do progrese onemocnění nebo do výskytu neakceptovatelné toxicity.
Primárními hodnocenými parametry byly délka přežití do progrese onemocnění (PFS) a celkové přežití (OS). Data byla analyzována pro všechny zařazené nemocné (tj. pro intention-to-treat populaci) a dále pro podskupiny s PD-L1-pozitivním nádorem. Medián doby sledování činil 12,9 měsíce.
V analýze celé populace dosáhl medián PFS 7,2 měsíce u nemocných léčených atezolizumabem a 5,5 měsíce v placebové skupině (poměr rizik [HR] 0,80; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,69−0,92; p = 0,002). V analýze podskupiny s PD-L1-pozitivním nádorem byl medián PFS 7,5 měsíce u nemocných léčených atezolizumabem a 5,0 měsíců v placebové skupině (HR 0,62; 95% CI 0,49−0,78; p < 0,001).
V době prvé interim analýzy (data hodnocena k 17. dubnu 2018) činil medián OS 21,3 měsíce u nemocných léčených atezolizumabem a 17,6 měsíce v placebové skupině (HR 0,84; 95% CI 0,69−1,02) a tento rozdíl nebyl statisticky signifikantní (p = 0,08). Vzhledem k hierarchickému uspořádání statistické analýzy nebylo v době první interim analýzy provedeno formální hodnocení OS podskupiny s PD-L1-pozitivním nádorem, avšak podle Kaplanovy-Meierovy analýzy dosáhl medián OS 25,0 měsíců u nemocných léčených atezolizumabem a 15,5 měsíce v placebové skupině (HR 0,62; 95% CI 0,45−0,86).
V době druhé interim analýzy (data hodnocena k 2. lednu 2019) dostávalo terapii 9 % nemocných z původní skupiny léčené atezolizumabem a 3 % nemocných z placebové skupiny. V analýze celé populace nebyl pozorován statisticky signifikantní rozdíl v OS u nemocných léčených atezolizumabem a v placebové skupině. Analýza OS podskupiny s PD-L1-pozitivním nádorem však prokázala o 7,0 měsíců delší OS u nemocných léčených atezolizumabem ve srovnání s placebovou skupinou (25,0 vs. 18,0 měsíců; HR 0,71 [95% CI 0,54–0,93]).
Výsledky analýzy OS druhé interim analýzy jsou tedy konzistentní s výsledky první interim analýzy a ukazují signifikantní klinické prodloužení OS na více než 2 roky u nemocných s PD-L1-pozitivním nádorem léčených atezolizumabem ve srovnání s placebovou skupinou.
Nežádoucí příhody vedoucí k přerušení léčby se vyskytly u 15,9 % nemocných léčených kombinací atezolizumab/nab-paklitaxel a u 8,2 % dostávajících kombinaci placebo/nab-paklitaxel. Aktualizovaná data v čase druhé interim analýzy potvrzují, že terapie atezolizumabem zůstává nadále tolerovaná.
Podávání atezolizumabu v kombinaci s nab-paklitaxelem vedlo k prodloužení doby přežití bez progrese onemocnění a celkového přežití u celé studijní populace i u podskupiny s PD-L1-pozitivním nádorem.
(alz)
Zdroje:
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
