Kardiovaskulární bezpečnost neoadjuvantní terapie HER2 pozitivních nádorů prsu

Metodika a průběh studie

BERENICE je mezinárodní nerandomizovaná otevřená studie fáze II, jejímž cílem je stanovení kardiovaskulární bezpečnosti dvou neoadjuvantních léčebných režimů založených na antracyklinech nebo taxanech v kombinaci s pertuzumabem a trastuzumabem, a to u pacientek s normální srdeční funkcí a lokálně pokročilým, inflamatorním nebo časným HER2 pozitivním karcinomem prsu.

Pacientkám v kohortě A byly v režimu se zkrácením intervalů mezi aplikacemi (dose-dense) podány 4 cykly doxorubicinu s cyklofosfamidem (každé 2 týdny) a za další 2 týdny pak 12 standardních dávek paklitaxelu (1× týdně). Pacientky v kohortě B byly léčeny 4 standardními cykly chemoterapie (5-fluorouracil, epirubicin a cyklofosfamid, podání každé 3 týdny) a poté 4 cykly docetaxelu (každé 3 týdny). Oběma kohortám byly od zahájení terapie taxany podány 4 neoadjuvantní cykly trastuzumabu s pertuzumabem (1× za 3 týdny, podávání dále pokračovalo jako adjuvantní léčba až po 13 cyklů). Operace byla naplánována po dokončení 8 cyklů předoperační léčby.

Cíle hodnocení

Primárním cílem studie bylo stanovení incidence srdečního selhání třídy NYHA III/IV (dle kritérií New York Heart Association) a poklesu ejekční frakce levé komory (EF LK; definován jako pokles o nejméně 10 procentních bodů oproti výchozímu stavu, případně pokles na hodnotu nižší než 50 %). Hlavním parametrem hodnocení účinnosti byl podíl pacientek s kompletní patologickou odpovědí (pCR).

Pozorovaný bezpečnostní profil

Populace pro hodnocení bezpečnosti byla tvořena 199 pacientkami v kohortě A a 198 pacientkami v kohortě B. Nejčastěji hlášenými nežádoucími příhodami v předoperačním období byly nevolnost, průjem a alopecie. Nebyly pozorovány žádné nové bezpečnostní signály.

Kardiovaskulární bezpečnost

Srdeční selhání třídy NYHA III/IV bylo zaznamenáno u 3 pacientek z kohorty A (1,5 %; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,31−4,34 %). Nejméně 1 pokles EF LK byl zaznamenán u 13 pacientek v kohortě A (6,5 %; 95% CI 3,5−10,9 %) a 4 pacientek v kohortě B (2,0 %; 95% CI 0,6−5,1 %). Pacientkám s poklesem EF LK byl odložen další cyklus terapie a vyšetření bylo opakováno přibližně za 3 týdny. Pozorované poklesy byly obvykle reverzibilní s častým návratem k normálnímu stavu při příštím vyšetření.

Účinnost léčby

Celkový podíl pacientek, jež dosáhly pCR, činil 61,8 % v kohortě A a 60,7 % v kohortě B. Účinnost terapie byla nejvyšší u nádorů subtypu HER2-enriched (stanovení dle genetického testu PAM50, prevalence 40,2 % v kohortě A a 47,3 % v kohortě B); pCR dosáhlo 75,0 % a 73,7 % těchto pacientek v kohortě A, resp. B.

Závěr

Účinnost a bezpečnostní profil (jak kardiovaskulární, tak obecný) neoadjuvantní léčby karcinomu prsu v časném stadiu pomocí pertuzumabu a trastuzumabu v kombinaci s běžnými režimy chemoterapie byl konzistentní s dříve provedenými hodnoceními pro pertuzumab. Publikované výsledky studie BERENICE svědčí o tom, že kombinaci těchto anti-HER2 léčiv je možné podávat spolu s chemoterapií založenou na taxanech i po předchozí léčbě antracykliny.

(este)

Zdroj: Swain S. M., Ewer M. S., Viale G. et al. Pertuzumab, trastuzumab, and standard anthracycline- and taxane-based chemotherapy for the neoadjuvant treatment of patients with HER2-positive localized breast cancer (BERENICE): a phase II, open-label, multicenter, multinational cardiac safety study. Ann Oncol 2018; 29 (3): 646–653, doi: 10.1093/annonc/mdx773.