Zdroj: Linkos.cz - Modrá kniha
Trastuzumab emtansin (T-DM1) je konjugát inhibitoru mikrotubulů DM1 s trastuzumabem, humanizovanou IgG1 protilátkou cílenou na receptor HER2. Vazba DM1 na trastuzumab umožňuje selektivní působení tohoto cytostatika přímo v nádorových buňkách exprimujících HER2.
Ve dvou předchozích klinických studiích fáze III, kterých se účastnily pacientky s pokročilým HER2-pozitivním karcinomem prsu předléčené trastuzumabem a chemoterapií, vykázal T-DM1 lepší účinnost než kombinace kapecitabinu s lapatinibem nebo léčba podle volby ošetřujícího lékaře. Klinická studie Katherine měla za cíl zhodnotit přínos léčby T-DM1 oproti monoterapii trastuzumabem u pacientek s časným karcinomem prsu s reziduálním invazivním onemocněním po neoadjuvantní léčbě.
Studie se účastnilo 1486 pacientek s HER2-pozitivním časným karcinomem prsu, jež podstoupily neoadjuvantní léčbu trastuzumabem a taxanem (případně v kombinaci s anthracyklinem) a při následné operaci u nich bylo zjištěno reziduální invazivní onemocnění v tkáni prsu nebo axilárních uzlinách. Pacientky byly v poměru 1 : 1 randomizovány ke 14 cyklům adjuvantní léčby T-DM1 nebo trastuzumabem. Primárním cílem studie bylo přežití bez invazivního onemocnění.
V době provedení analýzy se invazivní onemocnění či úmrtí vyskytlo u 12,2 % pacientek ze skupiny léčené T-DM1 a 22,2 % pacientek z ramene s trastuzumabem. Odhad míry 3letého přežití bez invazivního onemocnění činil u pacientek léčených T-DM1 88,3 %, ve skupině na monoterapii trastuzumabem to bylo 77,0 %. Přežití bez invazivního onemocnění bylo signifikantně vyšší při léčbě T-DM1 (poměr rizik [HR] pro výskyt invazivního onemocnění nebo úmrtí 0,5; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,39−0,64; p < 0,001).
Vznik vzdálených metastáz se jako první návrat invazivního onemocnění objevil u 10,5 % pacientek léčených T-DM1 a 15,9 % nemocných na monoterapii trastuzumabem. Celkový bezpečnostní profil byl v souladu s dřívějšími pozorováními a nebyly hlášeny žádné nové nebo neočekávané toxicity. Více nežádoucích příhod se objevovalo ve skupině s T-DM1 oproti trastuzumabu.
U pacientek s HER2-pozitivním časným karcinomem prsu, které měly reziduální invazivní onemocnění po ukončení neoadjuvantní léčby, snižovala následná adjuvantní léčba T-DM1 oproti monoterapii trastuzumabem riziko rekurence nádoru či úmrtí o 50 %.
(este)
Zdroje:
1. von Minckwitz G., Huang C. S., Mano M. S. et al. Trastuzumab emtansine for residual invasive HER2-positive breast cancer. N Engl J Med 2019; 380 (7): 617−628, doi: 10.1056/NEJMoa1814017.
2. Zhoubný novotvar prsu (C50). In: Modrá kniha České onkologické společnosti, 27. aktualizace. Masarykův onkologický ústav, Brno, 1. 3. 2021. Dostupné na: www.linkos.cz/lekar-a-multidisciplinarni-tym/diagnostika-a-lecba/modra-kniha-cos/aktualni-vydani-modre-knihy/27-12-zhoubny-novotvar-prsu-c50
