Zdroj: Linkos.cz - Modrá kniha
Trastuzumab emtansin (T-DM1) je konjugát inhibitoru mikrotubulů DM1 s trastuzumabem, humanizovanou IgG1 protilátkou cílenou na receptor HER2. Vazba DM1 na trastuzumab umožňuje selektivní působení tohoto cytostatika přímo v nádorových buňkách exprimujících HER2.
Ve dvou předchozích klinických studiích fáze III, kterých se účastnily pacientky s pokročilým HER2-pozitivním karcinomem prsu předléčené trastuzumabem a chemoterapií, vykázal T-DM1 lepší účinnost než kombinace kapecitabinu s lapatinibem nebo léčba podle volby ošetřujícího lékaře. Klinická studie Katherine měla za cíl zhodnotit přínos léčby T-DM1 oproti monoterapii trastuzumabem u pacientek s časným karcinomem prsu s reziduálním invazivním onemocněním po neoadjuvantní léčbě.
Studie se účastnilo 1486 pacientek s HER2-pozitivním časným karcinomem prsu, jež podstoupily neoadjuvantní léčbu trastuzumabem a taxanem (případně v kombinaci s anthracyklinem) a při následné operaci u nich bylo zjištěno reziduální invazivní onemocnění v tkáni prsu nebo axilárních uzlinách. Pacientky byly v poměru 1 : 1 randomizovány ke 14 cyklům adjuvantní léčby T-DM1 nebo trastuzumabem. Primárním cílem studie bylo přežití bez invazivního onemocnění.
V době provedení analýzy se invazivní onemocnění či úmrtí vyskytlo u 12,2 % pacientek ze skupiny léčené T-DM1 a 22,2 % pacientek z ramene s trastuzumabem. Odhad míry 3letého přežití bez invazivního onemocnění činil u pacientek léčených T-DM1 88,3 %, ve skupině na monoterapii trastuzumabem to bylo 77,0 %. Přežití bez invazivního onemocnění bylo signifikantně vyšší při léčbě T-DM1 (poměr rizik [HR] pro výskyt invazivního onemocnění nebo úmrtí 0,5; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,39−0,64; p < 0,001).
Vznik vzdálených metastáz se jako první návrat invazivního onemocnění objevil u 10,5 % pacientek léčených T-DM1 a 15,9 % nemocných na monoterapii trastuzumabem. Celkový bezpečnostní profil byl v souladu s dřívějšími pozorováními a nebyly hlášeny žádné nové nebo neočekávané toxicity. Více nežádoucích příhod se objevovalo ve skupině s T-DM1 oproti trastuzumabu.
U pacientek s HER2-pozitivním časným karcinomem prsu, které měly reziduální invazivní onemocnění po ukončení neoadjuvantní léčby, snižovala následná adjuvantní léčba T-DM1 oproti monoterapii trastuzumabem riziko rekurence nádoru či úmrtí o 50 %.
(este)
Zdroje:
1. von Minckwitz G., Huang C. S., Mano M. S. et al. Trastuzumab emtansine for residual invasive HER2-positive breast cancer. N Engl J Med 2019; 380 (7): 617−628, doi: 10.1056/NEJMoa1814017.
2. Zhoubný novotvar prsu (C50). In: Modrá kniha České onkologické společnosti, 27. aktualizace. Masarykův onkologický ústav, Brno, 1. 3. 2021. Dostupné na: www.linkos.cz/lekar-a-multidisciplinarni-tym/diagnostika-a-lecba/modra-kniha-cos/aktualni-vydani-modre-knihy/27-12-zhoubny-novotvar-prsu-c50
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
