Pacienti s kostními metastázami jsou vystaveni riziku vzniku kostních komplikací (SRE − patologické zlomeniny, úporná bolestivost či komprese páteřní míchy). V prevenci kostních příhod se proto podávají látky ovlivňující metabolismus kostí (BMA − bisfosfonát 3. generace kyselina zoledronová nebo humánní monoklonální protilátka denosumab).
Klinické studie III. fáze u pacientů s kostními metastázami poukázaly na noninferioritu až superioritu ve srovnání s kyselinou zoledronovou v prevenci či oddálení SRE. Volba optimální BMA však zůstává nespecifikována. Jedním z hlavních důvodů redukce dávky kyseliny zoledronové je snížení renální funkce. Autoři studie se proto rozhodli zhodnotit vliv obou BMA na funkci ledvin.
Retrospektivní analýza zahrnula pacienty s metastatickým karcinomem prostaty, ledvin nebo močových cest, kteří užívali denosumab (n = 118) v období let 2012−2015 po dobu delší než 3 měsíce.
V minulosti užívalo 57 pacientů (48 %) kyselinu zoledronovou a 61 pacientů (52 %) denosumab jako lék první volby. Důvody převedení léčby z kyseliny zoledronové na denosumab byly:
Medián hodnoty clearance kreatininu ve skupině se zvýšenou sérovou hladinou kreatininu činil:
Rozdíly byly statisticky významné.
Několik studií prokázalo vyšší účinnost denosumabu v oddálení SRE. Kromě toho nabízí lék i další benefity, jmenovitě subkutánní cestu podávání a skutečnost, že není nutno striktně monitorovat funkci ledvin a upravovat podle toho jeho dávkování. Prezentovaná práce navíc jako první ukázala, že denosumab dokáže korigovat funkci ledvin zhoršenou v důsledku podávání kyseliny zoledronové.
(raj)
Zdroj: Yamasaki M., Yuasa T., Uehara S. et al. Improvement of renal function by changing the bone-modifying agent from zoledronic acid to denosumab. Int J Clin Oncol 2016 Jul 11, doi: 10.1007/s10147-016-1019-4 [Epub ahead of print].
