Kostní metastázy jsou velmi častou komplikací karcinomu prostaty. Jejich vznik je spojen s významnou morbiditou, častým rozvojem kostních příhod a negativním vlivem na kvalitu života. Výsledky studií ukazují, že významnou roli v prevenci kostních příhod zastává monoklonální protilátka denosumab.
Karcinom prostaty je nejčastějším zhoubným nádorem u mužů starších 50 let a současně představuje druhou nejčastější příčinu úmrtí na nádorová onemocnění. Karcinom prostaty je současně spojen s vysokým rizikem kostních metastáz, které jsou přibližně v 80 % případů prvním příznakem diseminace onemocnění a současně představují významný prognostický faktor. Udržování zdravé kostní tkáně je přitom velmi důležitým aspektem léčby pokročilého karcinomu prostaty. Kostní metastázy totiž mohou vést k rozvoji kostních příhod (skeletal-related events [SREs]) nebo komplikacím v důsledku hyperkalcémie. Kostní příhody vyžadují multioborový komplexní přístup a jsou spojeny se zvýšeným rizikem morbidity, mortality, ale současně také zvyšují náklady na zdravotní péči a způsobují pacientovi obtíže po fyzické i psychické stránce.
Denosumab je plně humánní monoklonální protilátka, která se v místech, kde je kost metabolicky aktivní, váže na ligand pro receptor aktivátoru nukleárního faktoru κB (RANKL) a jeho blokádou inhibuje osteoklastogenezi. Řadí se mezi systémová léčiva a v současnosti je považován za standard v terapii kostních metastáz u karcinomu prostaty. Primárním cílem léčby je snížení morbidity v důsledku vzniku kostních příhod.
V randomizované dvojitě zaslepené klinické studii fáze III byli pacienti náhodně rozděleni do dvou terapeutických skupin. První skupina (n = 950) podstoupila terapii denosumabem v dávce 120 mg podávané subkutánně 1× za 4 týdny. Druhá skupina (n = 951) dostávala 4 mg zoledronátu intravenózně 1× za 4 týdny. Primárním cílem studie bylo určení doby do vzniku první kostní příhody (patologická zlomenina, radiační terapie, chirurgický zákrok na kosti, komprese míchy). Terapie denosumabem vedla k oddálení vzniku kostní příhody o 3,6 měsíce v porovnání s terapií zoledronátem (20,7 vs. 17,1 měsíce; hazard ratio [HR] 0,82; 95% CI 0,71–0,95; p = 0,0002). V porovnání se zoledronátem zaznamenal menší podíl pacientů užívajících denosumab progresi závažnosti bolesti od výchozího stavu.
Denosumab byl také testován u pacientů s kastračně rezistentním karcinomem prostaty bez metastatického rozsevu. Dvojitě zaslepená randomizovaná placebem kontrolovaná klinická studie fáze III ukázala, že terapie denosumabem může prodloužit časový interval do vzniku první kostní metastázy. Studie se zúčastnilo 1432 pacientů s nemetastatickým karcinomem prostaty s vysokým rizikem vzniku metastáz (PSA ≥ 8 μg/l nebo PSADT ≤ 10 měsíců nebo obě hodnoty současně). Účastníci podstoupili terapii 120 mg denosumabu nebo placebem 1× za 4 týdny. Primárním cílem bylo zhodnocení časového intervalu bez kostních metastáz. Denosumab prodloužil medián tohoto intervalu o 4,2 měsíce v porovnání s placebem (medián 29,5 vs. 25,2 měsíce; HR 0,85; 95% CI 0,73–0,98; p = 0,028).
Denosumab prokazuje v klinických studiích pozitivní výsledky v oblasti oddálení vzniku kostních příhod a vzniku prvních kostních metastáz u kastračně rezistenčního karcinomu prostaty.
(holi)
Zdroj: Cathomas R., Bajory Z., Bouzid M. et al. Management of bone metastases in patients with castration-resistant prostate cancer. Urol Int 2014; 92(4): 377–386; doi: 10.1159/000358258.
