Americká klinická studie prokázala vyšší výskyt depresivní symptomatologie u pacientů s karcinomem prostaty, kteří jsou léčeni metodou androgenní deprivace, proti mužům po radikální prostatektomii a mužům bez anamnézy karcinomu prostaty.
Androgen-deprivační terapie (ADT) karcinomu prostaty je často provázena nežádoucími účinky jak fyzickými (osteopenie, sarkopenie, návaly horka), tak i psychickými (únava, zhoršení kognitivních funkcí). U pacientů léčených ADT bylo zaznamenáno vyšší riziko deprese, ale doposud nebyl proveden systematický výzkum blíže sledující tento problém. Cílem prezentované longitudinální studie bylo vyhodnotit depresivní symptomatologii u pacientů s karcinomem prostaty léčených metodou androgenní deprivace oproti kontrolním skupinám.
Studovaným souborem byli pacienti s karcinomem prostaty začínající androgen-deprivační terapii (skupina ADT+, n = 61). S touto skupinou byly spárované dvě kontrolní skupiny, z nichž jednu tvořili muži po radikální prostatektomii (skupina ADT−, n = 61) a druhou zdraví muži bez anamnézy karcinomu prostaty (skupina CA−, n = 61).
Jednotlivé skupiny se mezi sebou významně nelišily v základních demografických charakteristikách, jako jsou věk, etnický původ nebo vzdělání. U všech kohort byl výskyt deprese hodnocen při vstupu do studie a pak po 6 měsících za použití dotazníku Center for Epidemiological Studies Depression Scale (CES-D). U skupiny ADT+ proběhlo vstupní hodnocení do 1 měsíce před nebo po nasazení ADT. Výskyt klinicky významných depresivních symptomů byl v uvedených dvou časových bodech porovnáván mezi skupinami navzájem a zároveň sledován v rámci jednotlivých skupin v průběhu času.
Nemocní s karcinomem prostaty, kteří podstoupili úvodní CES-D hodnocení před nasazením ADT, dosáhli lepších výsledků než pacienti s již započatou terapií (p < 0,01). Celkově pak skupina ADT+ vykazovala v průběhu šestiměsíčního sledování zhoršování nálady a zvyšování četnosti klinicky významné depresivní symptomatologie (p < 0,05). Rovněž na konci studie byl výskyt depresivní symptomatologie vyšší ve skupině ADT+ oproti oběma kontrolám (p < 0,001). Prevalence klinicky významné deprese dosahovala u skupiny ADT+ při vstupním vyšetření 28 % (oproti 5 % u skupiny ADT− a 12 % u CA−), po 6 měsících se zvýšila na 39 % (oproti 9 % u skupiny ADT− a 11 % u CA−).
Výsledky potvrdily teorii, že deprivace androgenů vede k rozvoji deprese. Autoři studie zdůrazňují nejen nutnost screeningu a léčby deprese u těchto pacientů, ale i důležitost podrobného výzkumu zaměřeného na mechanismus vývoje depresivní symptomatologie u mužů léčených ADT.
(raj)
Zdroj: Lee M., Jim H. S., Fishman M. et al. Depressive symptomatology in men receiving androgen deprivation therapy for prostate cancer: a controlled comparison. Psychooncology 2015; 24 (4): 472−477, doi: 10.1002/pon.3608.
