Atezolizumab vs. docetaxel: dlouhodobé přežití u nemalobuněčného karcinomu plic

10. 12. 2020

Atezolizumab, léčivo ze skupiny imunoterapeutik, má v rámci monoterapie indikaci k léčbě dospělých pacientů s lokálně pokročilým nebo metastazujícím NSCLC po předchozí chemoterapii. U pacientů s NSCLC s aktivačními mutacemi EGFR nebo přestavbami ALK má být také podávána cílená léčba. Níže prezentovaná analýza studie OAK přináší doplňující informace ohledně celkových výsledků a doby přežití pacientů léčených atezolizumabem či docetaxelem po více než 2letém sledování.

Imunoterapie karcinomu plic

Inhibitor imunitních kontrolních bodů atezolizumab je humanizovaná monoklonální protilátka cílená proti ligandu receptoru programované buněčné smrti 1 (PD-L1) a receptoru B7-1, která obnovuje protinádorovou imunitu.

Studie OAK a její novější aktualizované analýzy po dalším 2letém sledování se věnovaly účinku atezolizumabu a docetaxelu u pacientů s pokročilým NSCLC po proběhlé předchozí léčbě.

Studie OAK 2016

Jednalo se o první a největší mezinárodní randomizovanou studii fáze III hodnotící výsledky terapie cílené na PD-L1, která probíhala ve 194 centrech 31 zemí. Byli do ní zahrnuti pacienti se skvamózním nebo neskvamózním typem nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) ve stadiích IIIB nebo IV, kteří předtím absolvovali 1−2 cykly chemoterapie na bázi platiny.

Účastníkům bylo podáno 1200 mg atezolizumabu nebo 75 mg/m2 docetaxelu každé 3 týdny. Terapie byla podávána do ztráty klinického prospěchu nebo do progrese onemocnění.

Bez ohledu na histologický typ nádoru a míru exprese PD-L1 v nádoru dosáhli pacienti s atezolizumabem delší doby přežití než s docetaxelem (medián celkového přežití u celé studijní populace: 13,8 vs. 9,6 měsíce).

Analýza studie OAK po delším sledování

Celkové přežití 850 pacientů bylo opět analyzováno po ≥ 26 měsících. Terapie atezolizumabem zlepšovala celkové přežití pacientů, a to dokonce i u nemocných nereagujících na terapii (stabilní nebo progredující onemocnění coby „nejlepší odpověď“). V rameni s atezolizumabem dosáhlo 2letého přežití celkem 30 % pacientů, ve skupině léčené docetaxelem to bylo 20 %.

Míra 2letého přežití u pacientů, kteří na terapii odpovídali, činila 77 vs. 48 % pro atezolizumab vs. docetaxel, u nemocných se stabilním onemocněním 33 vs. 27 % a u pacientů s progresí onemocnění 17 vs. 7 %.

Dlouhodobé přežití bylo asociováno s příznivými prognostickými faktory, jako jsou neskvamózní histologický typ nádoru, ženské pohlaví, dobrý výkonnostní stav (PS) a příznivé umístění metastáz.

Stejně jako v primární analýze studie se ukázalo, že z terapie profitovali nejen pacienti s vysokou expresí PD-L1 v nádoru, ale také s PD-L1-negativními tumory, ačkoliv čím vyšší byla exprese, tím lepší celková odpověď na terapii nastala. Více než polovina pacientů ve skupině s docetaxelem dostala následně imunoterapii mimo protokol a míra jejich přežití se zvýšila.

Tolerance atezolizumabu byla podobná u dlouhodobě přežívajících (> 24 měsíců) i nedlouhodobě přežívajících pacientů i přes různou dobu expozice léčivu (medián doby užívání: 18,0 vs. 2,1 měsíce). Nežádoucí příhody byly shodné s těmi, které zmiňovala již primární analýza. Výskyt závažných nežádoucích příhod stupně 3−4 zůstal nízký. Mezi nejčastější nežádoucí příhody související s léčbou patřily průjem, slabost, pruritus, změny v jaterních testech a hypotyreoidismus.

Závěr

Tato aktualizovaná analýza velké randomizované studie OAK z roku 2016 doplňuje a rozšiřuje výsledky primární analýzy. Jednalo se o pacienty s pokročilými stadii nemalobuněčného karcinomu plic se všemi histologickými typy, kteří byli sledováni déle než 2 roky. Doplňující analýza ukazuje, že atezolizumab poskytuje lepší celkové přežití než docetaxel při uspokojivé bezpečnosti. Nejlepších výsledků dosahovala skupina pacientů s vysokou expresí PD-L1, dobrého přežití dosahovala i skupina nereagující na léčbu.

Po schválení americkým Úřadem pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) a Evropskou lékovou agenturou (EMA) je nyní atezolizumab jako monoterapie indikovaný k léčbě dospělých pacientů s lokálně pokročilým nebo metastazujícím NSCLC po předchozí chemoterapii. U pacientů s NSCLC s aktivačními mutacemi EGFR nebo přestavbami ALK má být také podávána cílená léčba.

(saz)

Zdroje:
1. Rittmeyer A., Barlesi F., Waterkamp D. et al.; OAK Study Group. Atezolizumab versus docetaxel in patients with previously treated non-small-cell lung cancer (OAK): a phase 3, open-label, multicentre randomised controlled trial. Lancet 2017; 389 (10066): 255−265, doi: 10.1016/S0140-6736(16)32517-X.
2. Fehrenbacher L., von Pawel J., Park K. et al. Updated efficacy analysis including secondary population results for OAK: a randomized phase III study of atezolizumab versus docetaxel in patients with previously treated advanced non-small cell lung cancer. J Thorac Oncol 2018; 13 (8): 1156−1170, doi: 10.1016/j.jtho.2018.04.039.
3. von Pawel J., Bordoni R., Satouchi M. et al. Long-term survival in patients with advanced non-small-cell lung cancer treated with atezolizumab versus docetaxel: results from the randomised phase III OAK study. Eur J Cancer 2019; 107: 124−132, doi: 10.1016/j.ejca.2018.11.020.



Štítky
Onkologie Pneumologie a ftizeologie
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se