Sledování probíhalo po dobu 2 let užívání romiplostimu; v případě ukončení jeho podávání byl pacient sledován ještě 1 měsíc.
V rámci bezpečnosti byl posuzován výskyt nežádoucích reakcí na léčbu (ADR), včetně suspektních a neočekávaných, a výskyt nežádoucích příhod (AEs) jako zvýšení retikulinu v kostní dřeni, myelofibróza, hematologické malignity a myelodysplastický syndrom (MDS). Zvláštní důraz byl na hodnocení zhoršení trombocytopenie, výskyt krvácivých příhod po vysazení romiplostimu i hemoragických příhod obecně a dále na tromboembolické ADR.
Účinnost byla hodnocena dle změn v počtu trombocytů od začátku podávání do 104 týdnů léčby (2 roky). Z analyzovaných dat byly vyřazeny hodnoty trombocytů v intervalu 8 týdnů po podání trombonáplavu, při podávání steroidů či jiných léků používaných v terapii ITP včetně rituximabu a intravenózních imunoglobulinů (IVIG), po splenektomii nebo během eradikace H. pylori.
Sledování dokončilo celkem 1632 pacientů. 94 % účastníků dostávalo romiplostim v rámci terapie ITP. 57 % pacientů bylo na začátku terapie romiplostimem ve věku ≥ 65 let, více než polovinu tvořily ženy (56 %). 61 % pacientů mělo před zahájením terapie počet trombocytů < 20 × 109/l. Splenektomii podstoupilo 18 % pacientů.
Medián dávky romiplostimu činil 3 μg/kg, medián doby podávání romiplostimu pak 190 dní. 226 pacientů obdrželo alespoň 1 dávku 10 μg/kg (tj. maximální), 25 pacientů dostalo alespoň 1 dávku > 10 μg/kg (tj. překračující schválené maximum), z toho u 3 byly zachyceny ADR (nezávažná renální porucha, nezávažné zvýšení počtu neutrofilů a závažný pokles trombocytů).
64 % pacientů ukončilo terapii romiplostimem dříve než po 2 letech, z toho zhruba polovina během prvních 12 týdnů. 15 % pacientů udávalo jako důvod k ukončení terapie výskyt nežádoucích příhod, mezi něž patřily pneumonie (2,6 %), leukocytóza (1,4 %), sepse (1,2 %), anémie (1,0 %) a krvácení do mozku (1,0 %). 12 % pacientů ukončilo terapii romiplostimem pro nedostatečný účinek, 14 % naopak pro zlepšení symptomů.
Jak bylo již zmíněno, účastníci byli i po ukončení terapie sledováni po dobu 1 měsíce. Z 64 % jich po ukončení 80 % bylo bez trombocytopenie a u 81 % se nevyskytla žádná krvácivá příhoda.
ADR vedoucí k úmrtí bylo nahlášeno u celkem 2,2 % účastníků − patřily k nim intracerebrální krvácení, pneumonie, MDS, srdeční selhání, krvácení do GIT a snížení počtu destiček; u 17 % z nich byla příčina smrti neznámá.
Krvácivé ADR se objevily u 53 (3,3 %) pacientů, přičemž průměrný počet destiček na začátku krvácení dosahoval 27 × 109/l. Závažné krvácení se vyskytlo u 32 pacientů (2,0 %), přičemž 83 % z nich mělo počet trombocytů < 30 × 109/l. Průměrná dávka romiplostimu, při které se vyskytly krvácivé ADR, činila 4,3 μg/kg.
Tromboembolické ADR byly popsány u 50 pacientů (3,1 %), přičemž ve 30 % případů byl počet trombocytů > 400 × 109/l, u 16 % to bylo 200–400 × 109/l, ve 46 % pak v rozmezí 50–200 × 109/l a v 8 % < 50 × 109/l. Medián vzniku tromboembolické příhody činil 118 dní, průměrná dávka romiplostimu 4,1 μg/kg.
Zvýšení retikulinu v kostní dřeni nebo myelofibróza se objevily u 6 pacientů, přičemž medián doby výskytu činil 237 dní. MDS a hematologické malignity spojené s MDS byly reportovány u 15 pacientů s mediánem doby vzniku 128 dní. Ostatní hematologické malignity byly zjištěny u 24 pacientů a zahrnovaly myelofibrózu, myelom a akutní leukémii. Medián doby, za kterou se vyskytly, činil 204 dní. Během vyhodnocování byl v potaz brán i potenciální vliv ostatních faktorů (například věku či komorbidit) v jednotlivých případech, a nepředpokládá se tedy spojitost s terapií romiplostimem.
Hodnocení účinnosti se opíralo o měřené počty trombocytů. Průměrný počet v prvních 4 týdnech po zahájení romiplostimu činil 91 × 109/l, mezi 8 a 104 týdny pak 103 × 109/l. 60 % pacientů dosáhlo odpovědi na terapii do 24 týdnů.
V rámci dotazníku nebyly zjištěny výrazné odlišnosti mezi klinickými studiemi a reálnou praxí z hlediska dlouhodobé bezpečnosti a účinností romiplostimu.
(jala)
Zdroj: Obara N., Hatanaka S., Tsuji Y., Higashi K. Long-term safety and effectiveness of romiplostim for chronic idiopathic thrombocytopenic purpura in real-world settings. Int J Hematol 2024; 120(6): 665–674, doi: 10.1007/s12185 - 024-03847-4.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
