Hojení operační rány je třeba věnovat dostatečnou pozornost a předcházet rozvoji komplikací, které by mohly zhoršit výsledný funkční i estetický efekt. Cílem článku je upozornit na důležité aspekty pooperační péče o ránu.
V rámci adekvátní terapie je důležitý nejen výsledek samotné operace, ale také pooperační období a péče o vzniklou ránu. Ošetřující personál musí dbát na pravidelné kontroly rány, udržování defektu v čistotě a krytí vhodným krycím materiálem. Důležité je též včasné rozpoznání případných komplikací.
Každá rána se bez ohledu na mechanismus svého vzniku hojí ve třech fázích: zánět, proliferační a remodelační fáze.
Zánět je přirozenou reakcí organismu na poranění. Rozvíjí se bezprostředně po vzniku léze. Dochází ke zvýšené tvorbě zánětlivých mediátorů, vazodilataci kapilár a zvýšenému prokrvení dané oblasti. Díky tomu je umožněn influx buněk (neutrofilů či makrofágů), které se účastní zánětlivé reakce. Nastává čištění rány a přechod do proliferační fáze, kdy se obnovuje poškozená tkáň.
Během proliferační fáze se tvoří granulační tkáň, která obsahuje kolagen a extracelulární matrix. Granulační tkáň vyplní defekt a díky produkci růstových faktorů je umožněna angiogeneze. Rána se kontrahuje a dochází k epitelizaci a uzavření defektu. Následuje remodelační fáze, kdy se kolagenová vlákna reorganizují a získávají pevnost v tahu.
Většina chirurgických ran se hojí tzv. primárním hojením. Dochází pouze k minimálním ztrátám tkáně, epitelizace je rychlá a vznikají jen minimální jizvy. Při otevřeném hojení (například z důvodu sekundární infekce rány nebo po rozsáhlé excizi kožního krytu a nemožnosti ránu uzavřít) se tvoří granulační tkáně a epitelizace je pomalejší, vznikají velké jizvy. V tomto případě mluvíme o sekundárním hojení.
Cílem pooperační péče je urychlit hojení a snížit riziko komplikací. Nejčastějšími komplikacemi jsou infekce a dehiscence rány. Lézi je vždy nutné udržovat v čistotě – aplikujeme antiseptika, rány se dotýkáme co nejméně a volíme vhodný krycí materiál.
Pokud došlo k rozvoji infekce, je nutné aplikovat antibiotika. Nejprve volíme empirickou terapii dle předpokládaného původce. Pro výběr vhodné iniciální terapie je důležitá znalost očekávaných patogenů. U břišních operací předpokládáme přítomnost gramnegativních, anaerobních nebo streptokokových infekcí. U výkonů na hrudníku, v oblasti hlavy či krku, neurochirurgických, kardiochirurgických nebo ortopedických operacích předpokládáme výskyt Staphylococcus aureus nebo koaguláza-negativních stafylokoků. Po provedení stěrů měníme terapii dle citlivosti.
Vhodné krytí rány je třeba zvolit kvůli udržení adekvátního prostředí. V terapii chronických ran se doporučuje tzv. vlhké hojení, které urychluje epitelizaci a brání rozvoji infekce.
Pooperační péče je velmi důležitou součástí terapie a rekonvalescence pacienta. Základem úspěšné léčby je pravidelná kontrola rány, čištění, krytí vhodným materiálem a včasné rozpoznání komplikací.
(idav)
Zdroj: Yao K., Bae L., Yew W. P. Post-operative wound management. Aust Fam Physician 2013 Dec; 42 (12): 867–870.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
