Aloplastika kloubů představuje zlatý standard řešení pokročilých fází degenerativního poškození kloubů u hemofiliků. Skupina pacientů s krvácivým onemocněním však oproti obecné populaci vykazuje řadu specifik, mezi něž patří vyšší tendence ke krvácení a přidruženým komplikacím, nižší věk implantace, omezení rozsahu pohybu před výkonem v důsledku ireverzibilního poškození kloubů, alterovaná anatomie kloubů a obecně zvýšené riziko komplikací.
V dřívějších dobách tak implantace totálních endoprotéz u pacientů s hemofilií často nedosahovala uspokojivých výsledků, podle recentně publikovaných studií s pokrokem perioperační péče, operačních technik i designu a materiálů implantátů se však výsledky přibližují běžné populaci.
Funkční výsledky a přežití implantátů po implantaci totální endoprotézy kolenního kloubu u hemofiliků stále vykazují inferioritu vůči náhradě kolenních kloubů u pacientů s osteoartrózou. Nicméně výsledky operativy v posledních letech dosáhly značného zlepšení. Moore et al. publikovali systematický přehled, ze kterého vyplynulo, že průměrný rozsah pohybu po implantaci totální endoprotézy kolene u hemofiliků činí 6–82°, což je stále výrazně méně v porovnání s pacienty bez anamnézy hemofilie (0–129°). Ačkoliv je průměrné finální zlepšení funkčních výsledků u pacientů bez hemofilie vyšší, jeho průměrné zvýšení je u hemofiliků podobné.
Obdobný trend je pozorován i v oblasti průměrného přežití implantátů. Goddard et al. zaznamenali 20leté přežití implantátů 94 %, Zing et al. 10leté přežití 88 %, což jsou hodnoty srovnatelné s běžnou populací. Důležitá je také subjektivní spokojenost pacientů s totální náhradou kolenního kloubu. Wang et al. publikovali studii, ve které 83 % pacientů hodnotilo spokojenost s operací pomocí klinického skóre Knee Society jako excelentní, a 88 % pacientů by operaci podstoupilo znovu. Mezi hlavní důvody spokojeností pacientů patřila úleva od bolesti a zvýšená kvalita života, zejména díky zlepšení extenze kolenního kloubu.
Obdobné zlepšení je pozorováno i v oblasti totálních endoprotéz kyčelních kloubů. V roce 1995 tak například Kelley et al. pozorovali míru uvolnění implantátů 52,9 % a míru infekčních komplikací 8,8 %. Carulli et al. v roce 2015 popsali 100% přežití implantátů bez případů infekce nebo uvolnění implantátů. Wu et al. hodnotili funkční výsledky a přežití totální endoprotézy kyčle u 21 hemofiliků, přičemž průměrná doba sledování činila 113 měsíců (rozmezí 5–15 let). U pacientů bylo pozorováno zlepšení funkčních výsledků pomocí Harris Hip Score ze 37 bodů (15–81) před operací na 90 bodů (70–96) při poslední kontrole. Během sledovacího období činila míra přežití implantátů 100 % a nebyly pozorovány žádné případy infekce, uvolnění či jiných komplikací.
Okrajově je vhodné zmínit i výsledky aloplastiky v oblasti hlezenních a loketních kloubů, které bývají také nezřídka postiženy hemofilickou artropatií. Jelikož se jedná o méně často prováděné výkony, v současnosti chybějí data na větších souborech pacientů a dostupné studie předkládají výsledky menších souborů či popisy jednotlivých případů. Ernstbrunner et al. například hodnotili dlouhodobé výsledky 13 implantovaných endoprotéz v oblasti loketních kloubů u 9 pacientů s průměrnou dobou sledování 9,1 roku. Na tomto souboru byly prezentovány dobré klinické výsledky, avšak také vysoký počet revizních výkonů. Obdobně je tomu v případech aloplastik hlezenních kloubů, u nichž jsou prezentovány dobré klinické výsledky, ale rovněž vyšší počet infekcí a revizních výkonů.
Ze zjištění na základě dostupných studií vyplývá, že výsledky totálních náhrad kolenních a kyčelních kloubů u hemofiliků se postupně zlepšují, stejně tak i dlouhodobé přežití implantátů. Míra komplikací daná základním onemocněním je však v porovnání s populací bez anamnézy krvácivé choroby stále vysoká a vyžaduje pečlivou perioperační a pooperační péči. Proto je soustředěna do specializovaných hematologických a ortopedických center − v Česku se jedná například o spolupráci Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze v součinnosti s prim. MUDr. Radovanem Kubešem, Ph.D., z Ortopedické kliniky 1. LF UK, IPVZ a FN Bulovka.
(holi)
Zdroje:
1. Mortazavi S. J., Bagheri N., Farhoud A. et al. Total knee arthroplasty in patients with hemophilia: what do we know? Arch Bone Jt Surg 2020; 8 (4): 470–478, doi: 10.22038/abjs.2019.42247.2149.
2. Moore M. F., Tobase P., Allen D. D. Meta-analysis: outcomes of total knee arthroplasty in the haemophilia population. Haemophilia 2016; 22 (4): e275–e285, doi: 10.1111/hae.12885.
3. Goddard N. J., Mann H. A., Lee C. A. Total knee replacement in patients with end-stage haemophilic arthropathy: 25-year results. J Bone Joint Surg Br 2010; 92 (8): 1085–1089, doi: 10.1302/0301-620X.92B8.23922.
4. Zingg P. O., Fucentese S. F., Lutz W. et al. Haemophilic knee arthropathy: long-term outcome after total knee replacement. Knee Surg Sports Traumatol Arthrosc 2012; 20 (12): 2465–2470, doi: 10.1007/s00167-012-1896-7.
5. Wang K., Street A., Dowrick A., Liew S. Clinical outcomes and patient satisfaction following total joint replacement in haemophilia--23-year experience in knees, hips and elbows. Haemophilia 2012; 18 (1): 86–93, doi: 10.1111/j.1365-2516.2011.02579.x.
6. Kelley S. S., Lachiewicz P. F., Gilbert M. S. et al. Hip arthroplasty in hemophilic arthropathy. J Bone Joint Surg Am 1995; 77 (6): 828–834, doi: 10.2106/00004623-199506000-00003.
7. Carulli C., Felici I., Martini C. et al. Total hip arthroplasty in haemophilic patients with modern cementless implants. J Arthroplasty 2015; 30 (10): 1757–1760, doi: 10.1016/j.arth.2015.04.035.
8. Wu G. L., Zhai J. L., Feng B. et al. Total hip arthroplasty in hemophilia patients: a mid-term to long-term follow-up. Orthop Surg 2017; 9 (4): 359–364, doi: 10.1111/os.12354.
9. Ernstbrunner L., Hingsammer A., Imam M. A. et al. Long-term results of total elbow arthroplasty in patients with hemophilia. J Shoulder Elbow Surg 2018; 27 (1): 126–132, doi: 10.1016/j.jse.2017.09.009.
10. Solimeno L. P., Pasta G. Knee and ankle arthroplasty in hemophilia. J Clin Med 2017; 6 (11): 107, doi: 10.3390/jcm6110107.
