U pacientů s R/R cHL představuje standard péče podávání vysokých dávek chemoterapie, po níž následuje autologní HCT – jsou-li pro tento přístup vhodní. Zhruba u poloviny z nich se jedná o kurativní léčebný postup. Vysoké riziko selhání transplantace mají pacienti s primárně refrakterním onemocněním, časným relapsem (v době do 12 měsíců od zahájení léčby) nebo s extranodálním onemocněním při relapsu. Z předchozí studie AETHERA přitom vyplývá, že užívání BV jakožto udržovací léčby po HCT může takové riziko snížit. Ve své práci se autoři citované práce zabývali výsledky u vysoce rizikových pacientů s cHL, kteří podstoupili autologní HCT.
Pro účely retrospektivní studie z reálné praxe byly vyhodnoceny záznamy všech pacientů s vysoce rizikovým R/R cHL, kteří na pracovišti autorů v období od roku 2010 do roku 2020 podstoupili HCT, a to z hlediska účinnosti udržovací terapie brentuximab vedotinem. Takto vytvořený studijní soubor zahrnoval 62 pacientů, z nichž 65 % (n = 40) tvořili muži.
Všichni probandi byli léčeni chemoterapeutickým režimem BEAM (karmustin, etoposid, cytarabin, melfalan), po němž následovala autologní HCT. Počínaje rokem 2014 byl podáván BV jako udržovací léčba, a to až po dobu 16 cyklů. Cílovými parametry analýzy byly celkové přežití (OS) a přežití bez progrese (PFS).
Pokud se jedná o indikace udržovací terapie brentuximab vedotinem, ve studijním souboru byla podávána nejčastěji z důvodu časného relapsu (80 %), dále kvůli primárně refrakternímu onemocnění (54 %) a na třetím místě v četnosti byl extranodální relaps (46 %). Co se týká rizikových faktorů, 1 byl přítomen u 37 %, 2 u 42 % a 3 u 21 % probandů. Nejčastějším záchranným režimem použitým před HCT byl ESHAP (56 % případů), druhým v pořadí IGEV (32 %). Zhruba 45 % pacientů vyžadovalo více než 1 linii terapie a 71 % dostávalo BV jako součást záchranné léčby. U 55 % nemocných PET/CT vyšetření provedené před HCT dokumentovalo kompletní metabolickou odpověď (CMR), za niž bylo považováno Deauvilleské skóre ≤ 3.
Medián doby sledování po HCT činil 19,3 (rozmezí 1–89,2) měsíce. Odhad podílu pacientů, kteří dosáhnou 2letého PFS, resp. OS, byl v této době 64,1 %, resp. 82,6 %. Použití BV jako udržovací terapie přineslo významně lepší výsledky oproti rameni, jež ho neužívalo, a to jak z hlediska podílu pacientů, kteří dosáhli 2letého PFS (71,3 vs. 46,7 %; p = 0,01), tak i pacientů s 2letým OS (93,6 vs. 70,4 %; p = 0,034). Multivariační analýza ukázala, že faktory signifikantně ovlivňující PFS představuje mužské pohlaví (poměr rizik [HR] 6,8), refrakterní onemocnění (HR 5,1) a udržovací terapie brentuximab vedotinem (HR 0,16). Autoři studie označili za zajímavý fakt, že status CMR před HCT byl signifikantní v univariační, ale nikoli v multivariační analýze.
Udržovací terapie brentuximab vedotinem bylo podána v 3–16 cyklech, medián činil 16 cyklů. Z nežádoucích příhod byly zaznamenány u 66 % pacientů neutropenie stupně ≥ 3 vyžadující podání faktoru stimulujícího granulocytové kolonie (G-CSF), dále periferní neuropatie stupně 1 u 17 % a stupně 2 u 3 % pacientů; ta byla vyřešena nebo se zlepšila během doby sledování. Dávka byla vzhledem k výskytu nežádoucích příhod redukována u 26 % pacientů.
Autoři svou práci uzavírají s tím, že konsolidace brentuximab vedotinem přinesla lepší výsledky v ukazateli přežití bez progrese po HCT u vysoce rizikových pacientů s klasickým Hodgkinovým lymfomem. Význam provedení PET/CT před HCT za okolností, kdy je BV podáván v rámci udržovací terapie, podle jejich slov zasluhuje další hodnocení.
(esr)
Zdroj: Damlaj M., Alahmari B., Alsadi H. et al. Contemporary outcomes of high risk relapsed refractory classical Hodgkin lymphoma patients − role of maintenance therapy in the real world. Poster. EBMT, 2022.
