Stařecká demence, podmíněná degenerací neurologických funkcí u pacientů v pokročilém věku, se obvykle manifestuje zhoršením kognitivních funkcí a psychiatrickými symptomy (agresivita, podrážděnost, bludy a halucinace). Nejčastěji jsou v této situaci předepisována antipsychotika, která však při dlouhodobém užívání zatěžují pacienta řadou nežádoucích účinků. Risperidon a tiaprid patří mezi nová antipsychotika, jejichž srovnání z hlediska účinnosti a bezpečnosti v terapii stařecké demence bylo cílem prezentované studie.
Do studie bylo zapojeno 108 pacientů (z toho 64 mužů) se stařeckou demencí léčených v období mezi červnem 2010 a květnem 2013 na neurologickém oddělení. Průměrný věk pacientů činil 70,4 roku. Pacienti byli rozděleni na dvě skupiny: pokusná skupina dostávala tiaprid v dávce 100 mg/den a kontrolní skupina risperidon v dávce 2 mg/den. Léčba trvala 2 měsíce.
Před zahájením léčby a poté v intervalech 7, 15, 30 a 60 dnů bylo provedeno zhodnocení klinických symptomů nemoci a určeno skóre na škále pozitivních a negativních symptomů (PANSS). Efekt léčby byl klasifikován jako vyléčení (pokles skóre PANSS o > 75 % a zlepšení klinických projevů), zlepšení (pokles skóre PANSS o 50–75 % a zlepšení většiny klinických projevů), účinná léčba (pokles skóre PANSS o 25–50 % a mírné zlepšení klinických projevů) nebo bez účinku (pokles skóre PANSS o < 25 % a žádné zlepšení, nebo dokonce zhoršení klinických projevů). Celkový efekt léčby byl určen jako suma efektů (vyléčení, zlepšení a účinná léčba).
Zhodnocena byla také prevalence nežádoucích účinků léčby (somnolence, podrážděnost, extrapyramidové projevy, insomnie, bolesti hlavy, ztráta hmotnosti) u těchto dvou skupin.
Nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl ve vstupním skóre PANSS mezi pokusnou a kontrolní skupinou (pokusná skupina užívající tiaprid: 96,6 ± 9,89; kontrolní skupina užívající risperidon: 96,3 ± 10,75). V každém z hodnocení v čase 7–60 dnů od zahájení léčby však bylo skóre PANSS signifikantně nižší u pacientů z pokusné skupiny. Celkový efekt léčby dosáhl v pokusné skupině léčené tiapridem 88,9 %, byl tedy signifikantně vyšší než ve skupině kontrolní, léčené risperidonem (74,1 %; p < 0,05).
Prevalence sledovaných nežádoucích účinků byla signifikantně nižší u pacientů léčených tiapridem (9,3 %) než u těch, kteří dostávali risperidon (25,9 %; p < 0,05).
U pacientů léčených tiapridem byl ve srovnání s risperidonem pozorován signifikantně vyšší pokles skóre PANSS a lepší celkový efekt léčby. Současně byla při léčbě tiapridem zaznamenána nižší prevalence nežádoucích účinků. Na základě těchto výsledků lze konstatovat, že tiaprid je ve srovnání s risperidonem efektivnější v léčbě stařecké demence a jeho užívání je doprovázeno menší zátěží pro pacienta.
(alz)
Zdroj: Yuan Y., Li L. H., Huang Y. J., Lei L. F. Tiapride is more effective and causes fewer adverse effects than risperidone in the treatment of senile dementia. Eur Rev Med Pharmacol Sci 2016; 20 (14): 3119–3122.
