Demence je provázena třemi základními skupinami symptomů: narušením kognitivních funkcí, narušením aktivit denního života a behaviorálními a psychologickými příznaky (BPSD). BPSD mohou předcházet až o 3 roky okamžik stanovení diagnózy demence. Znamenají obrovský stres jak pro pacienta, tak pro pečující osoby. Výskyt BPSD navíc způsobuje negativní hodnocení celkového stavu nemocného a mnohdy i zanedbání péče o somatický stav a kognitivní funkce. Je proto extrémně důležité BPSD rozpoznat a léčit.
Behaviorální symptomy jsou běžné a k jejich identifikaci postačí sledování pacienta. Zahrnují verbální či brachiální agresivitu, agitovanost, bloudění, nepřiléhavé jednání, sexuální dezinhibici, vykřikování, ale i špehování, shromažďování zbytečných předmětů a hašteřivost.
S blouděním se setkáváme až v polovině případů demence. Jedná se o projev dezorientace v neznámém prostředí či prostředí, které se jako neznámé nemocnému jeví. Rizikem je proto jakákoliv změna v běžném stereotypu. Jedná se jak o hospitalizaci, tak o přijetí do různých zařízení sociální péče. Tento fenomén podporuje nedostatečná motivace, stimulace pacienta, osamocení a separace. Umožňuje-li to situace, je nejvhodnějším řešením vyhýbat se těmto rizikovým faktorům.
Pro prevenci rozvinutého agitovaného stavu, verbální či brachiální agresivity platí několik zásad. Je správné eliminovat stresové situace a výkony. Dojde-li k rozvoji agresivního chování, pak je třeba reagovat klidně, nenechat se vyprovokovat k náhlým obranným reakcím. Měli bychom se vyhnout přímému vizuálnímu kontaktu a nesplnitelným slibům. Cílem by mělo být odvedení pozornosti pacienta a nastolení klidného prostředí. Někdy je bohužel nevyhnutelné použití psychofarmak nebo fyzického omezení.
Psychologické (psychiatrické) symptomy většinou odhalíme na základě cíleného psychiatrického vyšetření nebo na základě otázek kladených příbuzným pacienta. Jde o poruchy nálady (anxietu, depresi), dále poruchy vnímání (halucinace) a poruchy myšlení (bludy).
Výskyt bludů je odhadován nejednotně mezi 10 a 75 %. Bludy u demence bývají komplexní, velmi často mají charakter perzekuční, vztahovačný. Zvláště v nefunkčních rodinách bychom však stížnosti pacienta na okrádání či zanedbávání neměli vždy vysvětlovat pouze bludným přesvědčením.
Halucinace se vyskytují až u 50 % případů demence. Nejčastěji se jedná o halucinace zrakové, kdy pacient vidí ve svém okolí cizí osoby.
Poruchami nálady trpí přibližně polovina pacientů s demencí. Zahrnují zejména depresi, úzkost, fobie, méně často mánii, respektive tupou elaci nálady.
Jedním z průvodních jevů BPSD je změna cirkadiánního rytmu. Zpozornět bychom měli zejména při inverzi spánek/bdění, tedy pokud je nemocný v noci vzhůru a přes den pospává. Na tomto stavu se podílí mimo jiné narušené vnímání světla. Světlo působí jako hlavní synchronizátor 24hodinového rytmu, ovlivňuje sekreci melatoninu a dalších působků. Pro zachování rytmicity je třeba zajistit přes den dostatečné osvětlení místnosti, ve které pacient pobývá. Za patologické se považují také následující symptomy:
Poruchy spánku mohou být provázeny depresí, úzkostmi a představují významnou somatickou i psychickou zátěž. Nestačí-li režimová opatření, případně kognitivně-behaviorální terapie či jiná forma psychoterapie, je vhodné zvážit farmakologickou léčbu.
Nebenzodiazepinová hypnotika (např. zolpidem) působí specificky pouze na centrální benzodiazepinové receptory. Zkracují usínání, snižují počet a délku nočních probouzení a prodlužují celkovou délku spánku. Riziko vzniku závislosti je nižší než u benzodiazepinů. Antidepresiva se sedativním efektem by měla být využívána pouze u pacientů trpících současně depresí.
BPSD představují pro nemocného i jeho okolí významný problém a zátěž. Řadu symptomů lze ovlivnit a jejich léčba je více než žádoucí.
(dos)
Zdroj: Pirdman V., Kolibáš E. Změny jednání seniorů. Galén, Praha, 2005.
