Současné farmakologické možnosti terapie poruch chování ve stáří

2. 10. 2019

Stárnutí populace s sebou přináší i nárůst počtu geriatrických pacientů s poruchami chování. Následující článek shrnuje současné možnosti farmakoterapeutických přístupů u těchto pacientů a prezentuje výsledky postmarketingového sledování účinnosti a bezpečnosti tabletové a kapkové formy tiapridu v této indikaci.

Inzerce

Poruchy chování ve stáří

Poruchy chování ve stáří (neklid, agitovanost, agresivita, zmatenost) mají multifaktoriální etiologii. Postihují 5–10 % seniorů starších 65 let a jejich prevalence dále narůstá s věkem. V klinické praxi se s nimi nejčastěji setkáváme u akutně hospitalizovaných seniorů, gerontopsychiatrických nemocných a v zařízeních následné péče. Poruchy chování se stávají závažným problémem zejména, jestliže:

  • brání zařazení seniora a vyčleňují ho ze společenských aktivit a vazeb;
  • ohrožují nemocného nebo jeho okolí (fyzická či verbální agrese, bloudění nebo útěky, pády a úrazy, odmítání léčby nebo péče, zanedbávání hygieny);
  • vyžadují stálý sociální dohled či péči, vedou k vyčerpání pečovatelů nebo jsou neúnosné pro soužití s nemocným.

Možnosti léčby agitovanosti u geriatrických pacientů

Léčba poruchy chování by měla být kauzální, často je však třeba začít symptomatickou léčbou zajišťující bezpečnost nemocného. U geriatrických pacientů jsou doporučována neuroleptika. Klasická neuroleptika (fenothiaziny, thioxanteny) nejsou u starších pacientů vzhledem ke svým nežádoucím účinkům vhodná. Zvláště u seniorů s chronickou polymorbiditou a častou polypragmazií jsou léky volby atypická neuroleptika (tiaprid, risperidon, olanzapin), případně incizivní neuroleptika (melperon), u nichž je výskyt nežádoucích účinků a interakcí minimalizován.

Jedním z novějších farmak užívaných v této indikaci je tiaprid – selektivní blokátor dopaminových receptorů D2 a D3 v mezolimbické a mezokortikální oblasti. Nepůsobí na oblasti nigrostriatální ani na jiné receptory. Díky tomu bývá velmi dobře tolerován a výskyt nežádoucích účinků je velice nízký. V běžných dávkách nedochází k útlumu motoriky ani k sedaci. Účinnost tiapridu u poruch chování byla prokázána v několika studiích.

Výsledky postmarketingového sledování účinnosti tiapridu v ČR

V České republice proběhly dvě prospektivní otevřené multicentrické klinické studie hodnotící bezpečnost a účinnost tiapridu v kapkové i tabletové formě u geriatrických nemocných s poruchou chování. Do klinického sledování bylo zařazeno celkem 1514 pacientů s akutně vzniklou poruchou chování s trváním nejdéle do 48 hodin před zahájením léčby. Jejich průměrný věk přesahoval 80 let, u 98 %, resp. 92 % se vyskytovalo alespoň jedno přidružené onemocnění a současně užívali další léky. Tiaprid byl podáván v doporučené dávce 300 mg rozděleně ve 3 denních dávkách. Efekt léčby byl hodnocen po 2, 7 a 14 dnech.

Po zahájení léčby tiapridem došlo ke statisticky významnému snížení intenzity symptomů poruchy chování hodnocenému pomocí škály BARS (Brief Agitation Rating Scale). Již po 2 dnech léčby došlo k poklesu o 15 % na této škále. Po 1 týdnu léčby intenzita symptomů poklesla o více než 30 % a po 2 týdnech o 50 % u obou lékových forem (kapek i tablet). Ve všech sledovaných skupinách byl pokles symptomů statisticky významný na 0,1% hladině významnosti. Pokles byl patrný jak u symptomů agitovaného chování, tak u ostatních symptomů. Účinnost tiapridu byla shodná u všech věkových skupin, nebyly zaznamenány rozdíly v účinnosti tiapridu u mužů a žen. Výsledky odpovídaly zkušenostem ze zahraničních studií, kde například pokles symptomů iritability a agresivity u nemocných s demencí po 3 týdnech léčby tiapridem dosáhl 35 %.

Výskyt nežádoucích příhod byl nízký a odpovídal míře jejich výskytu při podávání placeba v publikovaných klinických studiích s tiapridem.

Závěry pro praxi

Léky volby pro symptomatickou terapii u geriatrických pacientů s akutně vzniklou poruchou chování jsou atypická neuroleptika. Jejich zástupce tiaprid je jak ve formě kapek, tak ve formě tablet účinným farmakem s minimálním výskytem nežádoucích účinků a lékových interakcí. Nežádoucí příhody nepřesahují 7 % a mírou výskytu neliší se od podávání placeba. Významný je i fakt, že se stoupajícím věkem nedochází ke změně účinnosti. Při terapii tiapridem nastává ústup symptomů již po 48 hodinách léčby. Plného efektu je dosahováno po 7–14 dnech léčby.

(dos)

Zdroj: Topinková E. Postmarketingové sledování účinnosti tabletové a kapkové formy tiapridu v léčbě agitovanosti a neklidu ve stáří. Psychiatrie pro praxi 2002; 4: 180–184.



Štítky
Geriatrie a gerontologie Neurologie Praktické lékařství pro dospělé Psychiatrie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se