U demence se setkáváme s několika typy neklidu, z nichž nejčastější je agitovanost. Neklid se také může vyskytovat v rámci přidružených psychotických příznaků nebo přidružených delirií, což je charakteristické například v případě demence s Lewyho tělísky.
Při léčbě neklidu se nejvíc uplatňují léky ze skupiny antipsychotik. V české kotlině je lékem volby u agitovaných seniorů s demencí substituovaný benzamid tiaprid, který blokuje dopaminové receptory D2 a D3 v mozku. Tiaprid patří mezi dlouhodobě používané a dobře ozkoušené medikamenty. Jeho výhoda spočívá v dobré toleranci a menším výskytu nežádoucích účinků, zejména extrapyramidových, což je zvláště v seniorském věku zásadní. Dobře tlumí neklid a agitovanost u seniorů trpících poruchami spánku a chování, ale má poměrně malý antipsychotický efekt.
Pokud tiaprid nezabírá nebo se projeví nežádoucí účinky, přistupuje se k dalšímu antipsychotiku − melperonu. V případě neúspěchu se nabízí použití jednoho z dalších farmak ze skupiny neuroleptik 2. generace. U starších pacientů lze podat menší dávky risperidonu a olanzapinu, nicméně tyto látky mají vyšší výskyt nežádoucích účinků a byl zaznamenán vyšší výskyt cévních mozkových příhod, zvláště ve vyšším věku. Jako nejbezpečnější a nejlépe tolerovaný (zejména u parkinsoniků a pacientů trpících demencí s Lewyho tělísky) se jeví kvetiapin. Po tomto léčivu sáhneme i tehdy, pokud je neklid přítomen v rámci přidružených psychotických příznaků. Pro léčbu přidružených delirií je lékem volby opět tiaprid.
Při nezvladatelném neklidu lze i u seniorů jednorázově podat haloperidol nebo benzodiazepiny. Tyto látky jsou ovšem pro dlouhodobé podávání u pacientů vyššího věku nevhodné. Z publikovaných srovnávacích studií vychází tiaprid jako bezpečnější, lépe tolerovaný a srovnatelně účinný, proto mu v terapii akutního neklidu u starších pacientů s demencí dáváme přednost.
Nedávno publikovaná případová studie na 6 pacientech trpících poruchami REM spánku při demencí s Lewyho tělísky ukázala, že tiaprid zlepšil kvalitu spánku, snížil počet udávaných nočních můr a závažnost nočního neklidu. Tato studie zahrnovala pacienty seniorského věku, nejmladšímu bylo 63 let.
V souvislosti s léčbou neklidu u seniorů stojí za zmínku starší kazuistika úspěšného použití tiapridu u chorobné žárlivosti (Othellova syndromu) u dementního pacienta.
Zvládání neklidu dementních starších pacientů představuje výzvu pro rodiny nemocných, ošetřovatelský personál zdravotnických a sociálních zařízení jakož i pro ošetřující lékaře. Kdykoliv je to možné, měli bychom dát přednost nefarmakologickému postupu, přičemž samozřejmostí je snaha ovlivnit možné příčinné faktory − infekce, dehydrataci, úrazy a vedlejší účinky medikace. Ve výběru psychofarmaka bychom měli vždy zohlednit celkový stav pacienta, typ demence a neklidu a možné problémy pramenící z podávání zvoleného antipsychotika, např. riziko pádu a vzniku extrapyramidových nežádoucích účinků.
(sobo)
Zdroje:
1. Adler G., Mautes A. E. Tiapride for the treatment of REM sleep behaviour disorder in dementia with Lewy bodies: a case series. Open Neurol J 2019 Apr; 13 (1): 63−66, doi: 10.2174/1874205X01913010063.
2. Mukai T. Tiapride for pathological jealousy (Othello syndrome) in elderly patients. Psychogeriatrics 2003; 3: 132–134, doi: 10.1111/j.1479-8301.2003.00019.x
3. Tsolaki M. Evaluation of tiapride in agitated elderly outpatients: an open study. Hum Psychopharmacol 2001; 16 (5): 417−422, doi: 10.1002/hup.309.
4. Robert P. H., Allain H. Clinical management of agitation in the elderly with tiapride. Eur Psychiatry 2001; 16 (Suppl. 1): 42s−47s, doi: 10.1016/s0924-9338(00)00527-7.
5. Jirák R. Farmakoterapie neklidu u demencí. Doporučené postupy psychiatrické péče Psychiatrické společnosti ČLS JEP, 2018. Dostupné na: https://postupy-pece.psychiatrie.cz/specialni-psychiatrie/demence/farmakoterapie-neklidu
6. Červený R., Topinková E. Geriatrie. Novelizace 2014. Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře. Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2014. Dostupné na: www.cggs.cz/customzone/files/dp-geriatrie-2014.pdf
