Lorlatinib je indikovaný k léčbě pacientů s pokročilým NSCLC pozitivním na kinázu ALK, u nichž došlo k progresi onemocnění po léčbě alektinibem či ceritinibem nebo po podání sekvence krizotinib a nejméně 1 další inhibitor kinázy ALK. Léčivý přípravek obdržel v květnu tohoto roku zatím podmínečnou registraci v Evropské unii, dále je tedy intenzivně studována jeho účinnost a bezpečnost.
Kromě působení na kinázu ALK pozměněnou mutacemi získanými v průběhu předchozí léčby je jeho žádoucí vlastností i prostup přes hematoencefalickou bariéru. Jak dobře působí ve své indikaci na ložiska vně i uvnitř CNS, bylo předmětem analýzy mezinárodního týmu výzkumníků.
V rámci studie fáze II bylo 139 pacientů rozřazeno do 3 kohort (EXP3B, EXP4 a EXP5) dle své předchozí léčby. Kohorta EXP3B zahrnovala 28 pacientů, kteří jako svou jedinou předchozí anti-ALK léčbu dostávali inhibitor ALK 2. generace. Kohorta EXP4 zahrnovala 65 osob, které již užívaly minimálně 2 inhibitory ALK, a v kohortě EXP5 potom 46 pacientů předtím užívalo 3 inhibitory ALK.
Účinek lorlatinibu na intrakraniální a extrakraniální ložiska byl dle kritérií RECIST hodnocen centrálně, a to osobou nezávislou na studii. Porovnáván byl čas do progrese onemocnění (TTP) na lorlatinibu oproti TTP na předchozí léčbě inhibitorem ALK 2. generace.
V celé studijní populaci činila objektivní míra léčebné odpovědi (ORR) 40 % (95% interval spolehlivosti [CI] 32,0–49,0) a medián doby přežití bez progrese (PFS) dosáhl 6,9 měsíce (95 % CI 5,4–8,2 měsíce). Medián délky trvání odpovědi (DOR) byl 7,1 měsíce (95% CI 5,6–24,4 měsíce). Při rozdělení dle lokalizace ložisek činil medián intrakraniální DOR 12,4 měsíce (95 % CI 5,8 až nedosaženo) a extrakraniální DOR 9,7 měsíce (95% CI 6,1 až nedosaženo).
Nejlepší intrakraniální ORR bylo dosaženo v kohortě EXP3B, tedy u pacientů s nejmenším počtem předchozích inhibitorů ALK, a to 67 % (95% CI 30–93 %). Jedná se však o výsledek analýzy údajů 9 pacientů. Nejlepší extrakraniální ORR bylo naopak dosaženo u kohorty těžce předléčených pacientů v EXP5, a to 39 % (95% CI 25–55 %); zde už se jednalo o analýzu výsledků 46 pacientů.
Analýza rozdílu TTP byla provedena s využitím dat 121 pacientů. Nebyly pozorovány žádné významné rozdíly mezi délkou TTP na lorlatinibu a na předchozí léčbě inhibitorem ALK 2. generace (poměr rizik [HR] 0,86; 95% CI 0,64–1,16).
Lorlatinib dosáhl ve své indikaci, tj. po selhání účinnosti inhibitorů ALK 2. generace, klinicky užitečné protinádorové aktivity jak v CNS, tak extrakraniálně. Zdá se, že by mohl lépe působit na léze CNS především u méně předléčených pacientů. Ačkoliv se prognóza nemocného s každou další linií léčby zhoršuje, lorlatinib si zachoval podobnou účinnost jako předchozí linie léčby inhibitorem ALK 2. generace.
(jam)
Zdroje:
