Efekt itopridu na motilitu jícnu a funkci dolního jícnového svěrače

Úvod

Itoprid je antagonista dopaminových receptorů D₂ a inhibitor enzymu acetylcholinesterázy, díky čemuž aktivuje uvolňování acetylcholinu a inhibuje jeho degradaci. V předchozích studiích zaměřených na funkční dyspeptické obtíže horního typu byl prokázán efekt na urychlení evakuace žaludku. U pacientů trpících gastroezofageální refluxní chorobou (GERD) ve studiích itoprid ne zcela známým mechanismem snižoval expozici jícnu kyselým žaludečním šťávám.

Patofyziologie GERD je multifaktoriální a zahrnuje několik známých mechanismů − mezi ty nejdůležitější patří tranzientní relaxace dolního jícnového svěrače spouštěná vagovagálním reflexem v souvislosti s roztažením žaludku. Farmakologická inhibice tranzientní relaxace dolního jícnového svěrače je jedním ze základních terapeutických záměrů u GERD. Klinická studie na zdravých jedincích prostřednictvím jícnové manometrie hodnotila vliv itopridu na motilitu jícnu a funkci dolního jícnového svěrače.

Metodika studie

Dvojitě zaslepené zkřížené studie se zúčastnilo 12 zdravých dobrovolníků (5 mužů a 7 žen průměrného věku 32,6 ± 2 roky a BMI 22,2 ± 0,9 kg/m²). U žádného z účastníků nebyly zjištěny symptomy či pozitivní anamnéza obtíží horní části trávicího traktu. Účastníci byli randomizováni k podávání itopridu v dávce 50 mg/den, itopridu v dávce 100 mg/den nebo placeba; v souladu se zkříženým designem studie všichni účastníci postupně absolvovali všechny varianty, přičemž interval mezi jednotlivými cykly činil minimálně 1 týden.

Po 3denní premedikaci účastníci podstoupili po 12hodinovém nočním lačnění vyšetření jícnovou manometrii a pH-metrii. Po zavedení sondy byl nejprve dodržen 20minutový stabilizační interval v poloze v sedě, poté probandi vypili 10 doušků vody a následně spolkli příslušnou medikaci. Po 60 minutách jim byla podána standardizovaná tekutá strava v podobě nutričního nápoje a následoval interval měření v délce 120 minut. V průběhu celého měření účastníci polykali každých 30 minut 10 doušků vody a každých 15 minut hodnotili gastrointestinální i celkové symptomy na vizuální analogové škále.

Výsledky

U osob užívajících itoprid byl na počátku měření pozorován nižší gastrický tlak v porovnání s placebem, ostatní parametry však byly shodné. Mezi jednotlivými modalitami nebyl pozorován signifikantní rozdíl v tonu dolního jícnového svěrače, amplitudě a trvání peristaltických kontrakcí jícnu, pH měřeném v distální části jícnu ani v hodnocení symptomů.

U probandů na itopridu byl pozorován signifikantní rozdíl ve výskytu potravou vyvolaných tranzientních relaxací dolního jícnového svěrače. Při podání placeba bylo pozorováno signifikantní zvýšení míry tranzientní relaxace dolního jícnového svěrače po 60 a 120 minutách od podání jídla (p < 0,001). Při podání itopridu v dávce 50 mg nebylo pozorováno signifikantní zvýšení míry relaxace po dobu 60 minut od podání jídla, v porovnání s placebem byla tato míra signifikantně menší (p < 0,05). U itopridu v dávce 100 mg nebylo signifikantní zvýšení pozorováno po 60 ani 120 minutách, přičemž v porovnání s placebem byla v obou časových intervalech míra relaxace signifikantně menší (p < 0,05).

Závěr

Z výsledků studie vyplynulo, že podání itopridu ve srovnání s placebem signifikantně snižuje výskyt tranzientních relaxací dolního jícnového svěrače bez významně odlišného vlivu na motilitu jícnu a postprandiální tlak dolního jícnového svěrače. Tímto mechanismem by mohl být vysvětlen pozitivní efekt itopridu na symptomy gastroezofageálního refluxu. Postprandiální hodnoty pH v distálním jícnu nebyly při podání itopridu signifikantně ovlivněny v porovnání s placebem, což může být dáno tím, že studie probíhala u zdravých jedinců bez anamnézy GERD.

(holi)

Zdroj: Scarpellini E., Vos R., Blondeau K. et al. The effects of itopride on oesophageal motility and lower oesophageal sphincter function in man. Aliment Pharmacol Ther 2011; 33 (1): 99–105, doi: 10.1111/j.1365-2036.2010.04487.x.