Ve třetím a závěrečném dílu tohoto miniseriálu se zaměříme na specifika využití nového antikoagulancia (NOAC) edoxabanu u pacientů s hlubokou žilní trombózou a s plicní embolií.
Edoxaban je nejnovější léčivo patřící mezi takzvaná nová antikoagulancia (NOAC). Tato skupina léčiv obecně přináší v porovnání s antagonistou vitaminu K warfarinem mnohé výhody. Edoxaban navíc vykazuje vlastnosti, díky kterým může být v některých situacích výhodnější volbou než jiná NOAC. Klíčové klinické aspekty edoxabanu zde prezentujeme tak, jak je zhodnotili a okomentovali autoři aktuálního přehledového článku publikovaného v časopisu Advances in Therapy.
Podávání edoxabanu v terapii venózního tromboembolismu (VTE) se věnovala studie Hokusai-VTE. Ve srovnání s warfarinem edoxaban vykazoval srovnatelnou účinnost v prevenci VTE a lepší bezpečnostní profil s nižším výskytem klinicky významného krvácení. V prevenci rekurence VTE u pacientů po plicní embolii s dysfunkcí pravé komory (definovanou jako NT-proBNP ≥ 500 pg/ml) byl edoxaban výrazně (o 48 %) efektivnější než warfarin. Tato jeho efektivita a bezpečnost, spolu s jednoduchým dávkovacím schématem 1× denně a s možností dynamicky upravovat dávku v závislosti na klinických charakteristikách pacienta (viz předchozí články z této minisérie) představují hlavní přednosti edoxabanu v léčbě a prevenci VTE.
Prvních 5–10 dní po vzniku tromboembolické nemoci trvá takzvaná akutní fáze, v průběhu které je vyšší riziko komplikací včetně rekurence VTE. Nedostatečně rychlé nastolení terapeutických hladin antikoagulačních léků se zdá být rizikovým faktorem rekurence. Například u plicní embolie (PE) je riziko rekurence trombotické příhody ve formě opět PE 3× vyšší než u hluboké žilní trombózy. Tento fakt může ospravedlňovat agresivnější léčebný přístup v případě PE. Z toho důvodu dosavadní doporučené postupy pro léčbu PE obsahovaly v případě antagonisty vitaminu K warfarinu současnou iniciální léčbu nízkomolekulárním heparinem (popřípadě fondaparinuxem), jehož podávání mělo pokračovat minimálně 5 dní do dosažení INR ≥ 2.
Vzhledem ke srovnatelné efektivitě a vyšší bezpečnosti NOAC vůči warfarinu je aktuálně doporučeno upřednostnit NOAC před warfarinem. U edoxabanu a dabigatranu je současně potřebná iniciální terapie heparinem, apixaban a rivaroxaban je možné podávat samostatně s iniciálně vyšším dávkováním. To může být vnímáno jako nevýhoda edoxabanu oproti zbylým dvěma inhibitorům faktoru Xa. Edoxaban však přináší jiné výhody, zejména dávkování 1× denně po celou dobu terapie. Je také jediným NOAC, které bylo testováno a prokázalo efektivitu v prevenci rekurence VTE u pacientů s PE a dysfunkcí pravé komory (viz výše). U těchto pacientů iniciální podávání heparinu může umožnit použití záchranné trombolýzy. Použití režimu edoxaban + iniciálně heparin tak můžeme považovat za bezpečnou a efektivní strategii u širokého spektra pacientů s plicní embolií.
Všichni pacienti s VTE by měli být antikoagulováni po dobu 3 měsíců. U osob s vysokým rizikem rekurence VTE (např. po neprovokovaném VTE nebo po opakovaném VTE) by následně mělo být zváženo delší trvání léčby. Množství studií se staršími NOAC prokázalo jejich srovnatelnou efektivitu s warfarinem při této prodloužené léčbě. Design studie Hokusai-VTE umožnil takovéto srovnání edoxabanu s warfarinem. Edoxaban si vedl mírně lépe než warfarin, jak v případě efektivity v prevenci VTE, tak i bezpečnosti vyjádřené nižší incidencí krvácení včetně závažného. Potvrdil tak svoji pozici efektivní a bezpečné alternativy k warfarinu u pacientů s VTE vyžadujících prodloužení léčby na déle než 3 měsíce.
(luko)
Zdroj: De Caterina R., Ageno W., Boriani G. et al. Edoxaban in atrial fibrillation and venous thromboembolism − ten key questions and answers: a practical guide. Adv Ther 2017 Mar; 34 (3): 620−637, doi: 10.1007/s12325-017-0488-9.
