Aktuální článek italských autorů publikovaný letos na jaře v časopisu Advances in Therapy představuje klinikům edoxaban coby nejnovější přírůstek do rodiny přímých inhibitorů faktoru Xa prostřednictvím stručných, praktických a relevantních informací.
Edoxaban je čtvrtým léčivem ze skupiny tzv. nových perorálních antikoagulancií (NOAC), který byl schválen pro léčbu venózního tromboembolismu a prevenci iktu / systémové embolizace při fibrilaci síní. V rozsáhlých komparativních klinických studiích s antagonistou vitaminu K warfarinem prokázal edoxaban nejen svoji účinnost a bezpečnost, ale i některé své specifické farmakologické vlastnosti. Ty dělají z edoxabanu zajímavou léčebnou možnost pro pacienty vyžadující antikoagulační terapii.
Vzhledem ke krátkému eliminačnímu poločasu NOAC je u této skupiny léčiv případná nonadherence větším problémem než u warfarinu. Je tedy třeba podnikat kroky směrem k co nejlepšímu dodržování doporučené léčby. Dávkování 1× denně je obecně spojeno s lepší adherencí v porovnání s dávkováním 2× denně. Ačkoliv otázku frekvence dávek je v případě NOAC třeba vnímat komplexně (možné horší důsledky při vynechání nebo naopak nadužití dávky silnějšího preparátu), dosavadní studie s edoxabanem i klinická praxe ukazují, že přínosy dávkování 1× denně jednoznačně převažují jeho teoretické nevýhody. Mezi skupiny pacientů, které mohou z tohoto dávkovacího režimu nejvíce profitovat, patří:
Metabolismus edoxabanu probíhá jen ve velmi malé míře (< 4 %) na úrovni cytochromu P450. Tím se výrazně liší od zbylých NOAC. Jaterní eliminace apixabanu i rivaroxabanu je do značné míry závislá na CYP3A4 a induktory či inhibitory tohoto enzymu mohou ovlivňovat plazmatickou koncentraci těchto dvou léčiv. Plazmatické koncentrace edoxabanu však mohou být ovlivněny na úrovni efluxního transportéru P-glykoproteinu. Opatrnosti nebo přímo úpravy dávkování je třeba v následujících případech:
V prvním případě je doporučeno snížení dávky edoxabanu na polovinu, ve druhém případě je zase upozorňováno na možné nižší plazmatické koncentrace edoxabanu.
Spojení léčby NOAC s jinými antikoagulancii, antiagregancii nebo nesteroidními antirevmatiky zvyšuje riziko krvácení minimálně o 60 %. Nezbytnost této kombinace by proto měla být důsledně zhodnocena.
Jedna z registračních klinických studií, ENGAGE AF-TIMI 48, srovnávala edoxaban s dávkou warfarinu, která u subjektů vedla k úpravě INR na 2,0–3,0, v prevenci cévní mozkové příhody či systémové embolie u pacientů s nevalvulární fibrilací síní. Někteří pacienti v této studii užívali i antiagregans, pokud to ošetřující lékař uznal za vhodné. Současné podání protidestičkového léčiva ve studii nevedlo k relativnímu snížení účinnosti edoxabanu při srovnání s warfarinem. Ve skupině s edoxabanem byl dokonce nižší výskyt krvácení (včetně intrakraniálního a život ohrožujícího) než ve skupině s warfarinem, a to jak při současném užívání kyseliny acetylsalicylové nebo jiného antigregans, tak i bez konkomitantní antiagregační léčby. Studie potvrdila, že v případech, kdy je nutná riziková kombinace antiagregans a antikoagulans, jsou NOAC včetně edoxabanu bezpečnější volbou než warfarin.
(luko)
Zdroj: De Caterina R., Ageno W., Boriani G. et al. Edoxaban in atrial fibrillation and venous thromboembolism − ten key questions and answers: a practical guide. Adv Ther 2017 Mar; 34 (3): 620−637, doi: 10.1007/s12325-017-0488-9.
