Incidence i prevalence fibrilace síní celosvětově narůstá, v důsledku čehož je stále více pacientů vystaveno zvýšenému riziku tromboembolie. Snaha najít bezpečné a efektivní léčivo k profylaxi tromboembolických příhod proto nabývá na důležitosti. Edoxaban patří do kategorie přímo působících perorálních antikoagulancií (DOAC, dříve NOAC), spolu s dabigatranem, rivaroxabanem a apixabanem. Hlavní indikací edoxabanu je profylaxe cévní mozkové příhody a systémového embolismu u nevalvulární fibrilace síní. Lze jej použít rovněž v léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a prevence rekurentních hlubokých žilních trombóz u dospělých.
Incidence i prevalence fibrilace síní celosvětově narůstá, v důsledku čehož je stále více pacientů vystaveno zvýšenému riziku tromboembolie. Snaha najít bezpečné a efektivní léčivo k profylaxi tromboembolických příhod proto nabývá na důležitosti. Edoxaban patří do kategorie přímo působících perorálních antikoagulancií (DOAC, dříve NOAC), spolu s dabigatranem, rivaroxabanem a apixabanem. Hlavní indikací edoxabanu je profylaxe cévní mozkové příhody a systémového embolismu u nevalvulární fibrilace síní. Lze jej použít rovněž v léčbě hluboké žilní trombózy, plicní embolie a prevence rekurentních hlubokých žilních trombóz u dospělých.
Edoxaban má za sebou na poli prevence embolických příhod u nevalvulární fibrilace síní mimo jiné rozsáhlou klinickou studii fáze III s více než 20 tisíci účastníky. Studie ENGAGE AF-TIMI 48 (Effective Anticoagulation with Factor Xa Next Generation in Atrial Fibrillation) zkoumala účinnost 2 dávek edoxabanu (30 mg 1× denně a 60 mg 1× denně) ve srovnání s warfarinem v profylaxi ischemické a hemoragické mozkové příhody a systémové embolizace u pacientů s fibrilací síní a zvýšeným rizikem tromboembolismu. Průměrná doba sledování činila 2,8 roku.
Výsledky studie prokázaly, že oba dávkovací režimy edoxabanu byly v prevenci cévních mozkových příhod nebo systémového embolismu noninferiorní vůči léčbě warfarinem. Ve srovnání s warfarinem byl u edoxabanu patrný na dávce závislý pokles ve výskytu velkých krvácení, zejména život ohrožujících a intrakraniálních krvácení. Signifikantně byl zvýšen pouze výskyt gastrointestinálního krvácení ve skupině s vyšším dávkováním edoxabanu. Podávání edoxabanu 1× denně v dávce individualizované podle konkrétního pacienta se zdá být bezpečnou a v mnoha případech lepší léčebnou variantou než podávání warfarinu.
U pacientů s fibrilací síní, kteří mají vysoké tromboembolické riziko, má léčba edoxabanem lepší poměr rizik a benefitů než warfarin. V poolovaných metaanalýzách DOAC byla ověřena signifikantní redukce výskytu cévních mozkových příhod, intrakraniálního krvácení a snížení mortality u pacientů léčených těmito preparáty. Warfarin je s léčbou DOAC srovnatelný jen v prevenci ischemické cévní mozkové příhody, a to ještě pouze za předpokladu, že je kontrola INR po celou dobu léčby dobrá.
Výsledky antikoagulačních studií jsou do velké míry závislé na compliance/adherenci pacientů a jejich perzistenci na léčbě. Při posuzování bezpečnosti léčiva se přitom obvykle zvažuje pouze výskyt nechtěných nežádoucích účinků léčby (v této skupině léčiv hlavně krvácení), ačkoliv pokud v této lékové kategorii dojde k poklesu účinnosti léčby (např. chybným užíváním ze strany pacienta nebo vlivem lékových či jiných interakcí), je pacient ohrožen zvýšeným rizikem cévní mozkové příhody nebo systémového embolismu.
Pokud bychom o antikoagulanciích uvažovali tímto způsobem, zjistíme, že léčiva ze skupiny DOAC nemají žádné z negativních vlastností, kterými trpí antagonisté vitaminu K (závislost na příjmu potravy, pomalý nástup účinku, variabilní orální biologická dostupnost, závislost metabolismu na četných genových variantách, nutnost častých kontrol hladiny léku). Všechna DOAC mají rychlejší nástup účinku, jsou méně závislá na interakcích, hmotnosti i věku a existuje méně genových polymorfismů, jež ovlivňují jejich metabolismus.
Údaje o compliance/adherenci pacientů jsou limitované, nicméně v některých studiích se ukazuje, že pacienti užívající léky dávkované 1× denně mají vyšší compliance/adherenci než ti, kteří berou léky 2× denně. To podle autorů favorizuje edoxaban a rivaroxaban (užívají se 1× denně). Rivaroxaban má ovšem proti edoxabanu jednu nevýhodu – jeho plazmatické hladiny u dávek > 10 mg jsou závislé na příjmu potravy. Rivaroxaban by proto měl být užíván s jídlem. Navíc nedávno publikovaná data naznačují zvýšený výskyt velkých a intrakraniálních krvácení u nemocných léčených tímto léčivem oproti ostatním DOAC.
Edoxaban je efektivní a bezpečnou alternativou k inhibitorům vitaminu K v profylaxi cévní mozkové příhody a systémové embolizace u nevalvulární fibrilace síní. I ve skupině DOAC je bezpečnost a účinnost edoxabanu výjimečná, srovnatelná pouze s apixabanem, zvláště u pacientů s chronickou renální insuficiencí. Edoxaban má však oproti apixabanu výhodu v dávkování 1× denně, což může pozitivně ovlivnit compliance/adherenci pacientů.
(epa)
Zdroj: Hammwoehner M., Goette A. The safety of edoxaban for treating atrial fibrillation. Expert Opin Drug Saf 2017 Nov; 16 (11): 1295–1303, doi: 10.1080/14740338.2017.1372418.
