Do výzkumu, který proběhl během druhého dubnového týdne roku 2020 (4 týdny od vyhlášení celostátního lockdownu) na 3 hemodialyzačních odděleních v rakouské spolkové zemi Vorarlbersko, bylo zařazeno celkem 148 pacientů (66,9 % mužů; průměrný věk 68,3 roku). Dotyční vyplnili dotazník o 22 otázkách zaměřených na vnímání pandemie COVID-19 a protiepidemických opatření a jejich vlivu na psychiku pacientů. Toho času byli na hemodialýze průměrně 28,5 měsíce. 66,7 % z nich žilo s rodinou, 23,6 % v samostatné domácnosti a 5,6 % v domě s pečovatelskou službou. Dle věku byli dotazovaní rozděleni do 3 skupin: < 65 let, 65–77 let a > 77 let.
Většina pacientů (83,1 %) měla z pandemie COVID-19 obavy, velmi znepokojeno se však cítilo pouze 18,2 %. Hlavní obavou byla u 64,2 % pacientů virová nákaza, u 30,7 % finanční dopady, 14,6 % se potom obávalo zejména sociální izolace a osamělosti. Negativní dopad na psychiku udávalo 28,4 % pacientů (27 % mužů vs. 41,3 % žen; p = 0,04). Jejich každodenní život ovlivnil zejména zákaz návštěv (58,6 % pacientů) a domácí karanténa (35,9 %). Pouze 28,6 % pacientů udávalo, že protiepidemická opatření nemají na jejich každodenní život žádný vliv.
Protiepidemická opatření na hemodialyzačních odděleních klasifikovala drtivá většina pacientů (97,3 %) jako přiměřená. Pouze minimum je hodnotilo jako nedostatečná nebo naopak přehnaná. Během návštěvy hemodialyzačního oddělení se z hlediska rizika onemocnění COVID-19 cítilo bezpečně 78,2 % pacientů. Opatření zahrnující individuální dopravu na hemodialýzu, měření tělesné teploty, dezinfekci rukou, ochranu úst a nosu a dodržování rozestupů hodnotila většina pacientů jako adekvátní. Žádný z dotazovaných hemodialyzovaných pacientů nebyl v čase výzkumu pozitivně testován na COVID-19. Pouze malá část dotazovaných navrhovala v rámci větší bezpečnosti používání vhodnějších ochranných pomůcek, větší rozestupy nebo častější testování na COVID-19.
Pacienti byli dále tázáni, zda se cítí být z hlediska infekce rizikovou skupinou. Za tu se považovala polovina z nich (51 %), a to zejména ve věkové skupině 65–77 let. 23 % udávalo, že se necítí být ve zvýšeném riziku, a 25,6 % z nich pak na tuto věc nemělo jasný názor.
Téměř všichni pacienti (99,3 %) udávali, že se jim navzdory pandemii COVID-19 dostalo adekvátní lékařské péče. Více než desetina (12,3 %) také vnímala pobyt ve zdravotnickém zařízení pozitivně coby vítanou změnu každodenního stereotypu a sociální izolace.
Dopad koronavirové pandemie na psychiku hemodialyzovaných pacientů se zdá být spíše mírný. Většina z nich sice byla z epidemie znepokojená a protiepidemickými opatřeními omezená, výrazné znepokojení a negativní vliv na každodenní život však pociťovala pouze menšina. Obavy z finančních dopadů nemusely být převažující právě proto, že většina pacientů již byla v důchodovém věku. Dvě třetiny pacientů žily s rodinou, tudíž ani obavy z osamělosti a sociální izolace nebyly tak významné.
Studie může být limitovaná faktem, že spolková země Vorarlbersko byla pandemií COVID-19 zasažena spíše mírně. Navíc chybí informace o psychickém stavu pacientů před pandemií.
(mafi)
Zdroj: Davidovic T., Sprenger-Mähr H., Abbassi-Nik A. et al. How hemodialysis patients perceive the SARS-CoV-2 health crisis: lessons from Austria. Kidney360 2020; 1 (10): 1077–1082, doi: 10.34067/KID.0003582020.
