Příznivý vliv konzumace ovoce a zeleniny na lidské zdraví, zvláště na pokles rizika vysoce prevalentních onemocnění, jako jsou kardiovaskulární a onkologické choroby, je přisuzován obsahovým látkám ze skupiny polyfenolů. Data z nejnovějších studií ukazují, že za pozitivní účinky je zodpovědná spíše kombinace více polyfenolů než jen jedna konkrétní sloučenina.
Polyfenoly jsou strukturální třídou převážně přírodních látek charakterizovaných přítomností jednoho nebo více fenolových kruhů. Zahrnují více než 8 tisíc typů sloučenin, například kyselinu gallovou, kyselinu skořicovou, flavonoidy, hydrochinon, resorcinol, kukurmin či resveratrol. Jedná se o velmi zajímavou skupinou sloučenin, protože mají velký potenciál, co se týče interakce s jinými látkami, jako jsou cukry, alkoholy a kyseliny. Polyfenoly působí na organismus příznivě těmito hlavními mechanismy:
Oxidační stres je způsobený nerovnováhou mezi volnými kyslíkovými radikály a antioxidanty. Antioxidační aktivita polyfenolů je stejná nebo větší než antioxidační schopnost vitaminu E. Polyfenoly velmi účinně vychytávají volné kyslíkové radikály, kromě toho však současně aktivují transkripční faktory podílející se na antioxidační odpovědi organismu, čímž indukují antioxidační enzymy, jako jsou glutathion-S-transferáza, glutathionreduktáza, superoxiddismutáza, oxidoreduktáza a hemoxygenáza. Polyfenoly mají schopnost nejen eliminovat oxidační stres, ale také udržovat buněčnou oxidačně-redukční homeostázu.
Polyfenoly podporují vazodilataci inhibicí tvorby vazokonstriktoru endotelinu. Dále stimulují tvorbu NO destičkami, inhibují tvorbu reaktivních forem kyslíku destičkami, potlačují syntézu tromboxanu A a změnou destičkového receptoru snižují jeho afinitu pro fibrinogen.
Modulací oxidačně-redukční homeostázy vedou polyfenoly i ke snížení produkce prozánětlivých mediátorů, jako jsou prostaglandiny, leukotrieny, cytokiny a CRP. Inhibují rovněž expresi adhezních molekul VCAM-1 a ICAM-1, což ztěžuje migraci leukocytů k postiženému místu.
Oxidační stres je spojen s mnoha kožními onemocněními, protože zvýšená hladina volných kyslíkových radikálů vede ke snížené odpovědi T lymfocytů. Mezi onemocnění, u kterých by oxidační stres mohl hrát roli, patří reaktivace viru varicella zoster (VZV), tedy herpes zoster.
Íránští autoři se ve své práci z roku 2018 zaměřili na přítomnost oxidačního stresu u pacientů s herpes zoster ve srovnání se zdravými kontrolami. U 43 pacientů s herpes zoster a 47 kontrol proto stanovili biomarkery oxidačního stresu a hladiny polyfenolů a výsledky porovnali. U pacientů s herpes zoster našli signifikantně vyšší míru oxidačního stresu než u zdravých kontrol (celková antioxidační kapacita a hladina polyfenolů byly u pacientů s herpes zoster signifikantně nižší, naopak míra oxidačního stresu signifikantně vyšší; p < 0,001). Je však ještě nutné ověřit, jestli se jedná o stav ovlivňující patogenezi herpes zoster, nebo jen důsledek zánětlivé odpovědi na infekci.
Endotel je tenká metabolicky aktivní vrstva buněk, která pokrývá vnitřní povrch krevních cév. Pomocí sekrece vazodilatačně a vazokonstrikčně působících látek slouží jako regulátor vaskulární homeostázy. Zhoršená funkce endotelu má vliv na rozvoj časných i pozdních fází aterosklerózy, čímž přispívá k rozvoji mnoha kardiovaskulárních onemocnění a výskytu cévních mozkových příhod. Polyfenoly mají svým antioxidačním působením pozitivní vliv na endotelové buňky a tím pomáhají udržovat vaskulární homeostázu.
(epa)
Zdroje:
1. Khazan M., Hedayati M., Robati R. M. et al. Impaired oxidative status as a potential predictor in clinical manifestations of herpes zoster. J Med Virol 2018 Apr 28, doi: 10.1002/jmv.25204 [Epub ahead of print].
2. Suganya N., Bhakkiyalakshmi E., Sarada D. V. L., Ramkumar K. M. Reversibility of endothelial dysfunction in diabetes: role of polyphenols. Br J Nutr 2016; 116 : 223−246, doi: 10.1017/S0007114516001884.
3. Tresserra-Rimbau A., Lamuela-Raventos R. M., Moreno J. J. Polyphenols, food and pharma. Current knowledge and directions for future research. Biochem Pharmacol 2018 Aug 4; 156 : 186−195, doi: 10.1016/j.bcp.2018.07.050.
