Baricitinib je perorální selektivní inhibitor Janusových kináz JAK1 a JAK2, jehož účinnost v léčbě RA byla prokázána např. ve studii RA-BUILD. V rámci ní pacienti, kteří dříve vykazovali nedostatečnou odpověď na léčbu klasickými chorobu modifikujícími léčivy (DMARDs) nebo jejich intoleranci, užívali dvě různé dávky baricitinibu nebo placebo 1× denně. V této studii došlo u nemocných léčených baricitinibem k signifikantnímu klinickému zlepšení v porovnání s placebem. Následně byla u účastníků provedena analýza biomarkerů spojených s remodelací kloubní tkáně.
Koncentrace biomarkerů v séru byla měřena u 80 pacientů v každé skupině (placebo, baricitinib 2 mg nebo baricitinib 4 mg − přidané ke stabilní léčbě), a to na začátku studie a ve 4. a 12. týdnu. Mezi měřenými biomarkery byly například markery synoviální remodelace a zánětu C1M, C3M a C4M (fragmenty kolagenu typu I, III a IV vzniklé štěpením matrixovou metaloproteinázou) a ProC3 (N-koncový propeptid kolagenu typu III), marker degradace chrupavky C2M (odvozený od kolagenu typu II) a markery remodelace kostí CTX-I (C-koncový telopeptid kolagenu typu I) a osteokalcin.
V analýze byla použita metoda smíšeného modelu opakovaného měření k identifikování markerů, jež byly dlouhodobě ovlivněny baricitinibem. Dále byla provedena analýza rozptylu k evaluaci vztahu mezi pozorovanými změnami biomarkerů ve 4. a 12. týdnu a změřenou odpovědí dle modifikovaného skóre ACR (American College of Rheumatology).
Koncentrace biomarkerů na počátku studie byla stejná napříč třemi skupinami. Od začátku studie do 4. týdne došlo ke snížení hladiny C1M ve skupině dostávající 4 mg baricitinibu o 21 % v porovnání s placebem (p < 0,01) a snížená hodnota se udržela do týdne 12 (27 %; p < 0,001). Podobné výsledky byly pozorovány pro C3M a C4M (4. týden: snížení o 14 a 12 %; p < 0,001; 12. týden: snížení o 16 a 11 %; p < 0,001). Snížení koncentrace biomarkerů C1M, C3M a C4M bylo pozorováno rovněž ve skupině dostávající 2 mg baricitinibu. U ostatních testovaných biomarkerů nebyla zaznamenána změna v jejich koncentraci po léčbě baricitinibem.
Z analýzy všech 3 skupin vyplynulo, že snížení biomarkerů C1M, C3M a C4M ve 4. a 12. týdnu bylo spojeno se signifikantně výraznějším klinickým zlepšením měřeným na základě modifikovaného skóre ACR ve 12. týdnu v porovnání s pacienty, u kterých došlo ke zvýšení biomarkerů.
U pacientů léčených baricitinibem byla pozorována redukce cirkulujících biomarkerů asociovaných s tkáňovým poškozením a synoviálním zánětem. Toto pozorování naznačuje, že baricitinib při RA inhibuje klíčové patologické procesy v místě zánětu. Redukce sledovaných biomarkerů navíc byla spojená se zlepšením klinického stavu pacientů.
(eko)
Zdroj: Thudium C. S., Bay-Jensen A. C., Cahya S. et al. Effect of baricitinib on joint-related biomarkers in patients with moderate-to-severe rheumatoid arthritis. Arthritis Rheumatol 2018; 70 (Suppl. 10): abstract n. 2035.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
