Vztah obezity a nespecifických střevních zánětů

6. 12. 2016

Nespecifické střevní záněty (IBD) jsou chronická zánětlivá střevní onemocnění nejasné etiologie, v jejichž patogenezi se uplatňují vlivy genetické, imunologické i environmentální. Obezita je definována jako nadměrný podíl tukové tkáně v těle člověka. Nedávno publikovaný přehledový článek na téma obezity a IBD přináší pohled na možné spojitosti mezi nimi.

Inzerce

Úvod

Prevalence obezity i IBD v posledních letech celosvětově narůstá. Za faktory spojené s rozvojem IBD jsou považovány vyšší úroveň hygieny, změny ve střevní mikroflóře, změny stravovacích návyků a životního stylu v souvislosti s modernizací, což s sebou nese zvýšení konzumace živočišného tuku a proteinů a snížený příjem vlákniny. U Crohnovy choroby je významným rizikovým faktorem i kouření. A právě tyto faktory mohou být spojovacím článkem mezi obezitou a IBD.

Vliv obezity na průběh IBD

Studie, které zkoumaly vliv obezity na průběh IBD a výsledky jejich léčby, mají nejednotné výsledky ve smyslu zhoršení i zlepšení průběhu onemocnění. Porovnání výsledků jednotlivých studií ztěžuje odlišný použitý parametr pro hodnocení obezity: BMI nebo podíl viscerální tukové tkáně. Z dostupných dat plyne, že obezita u pacientů s IBD a ostatními autoimunitními chorobami ovlivňuje průběh choroby a odpověď na léčbu.

Jedním z možných vysvětlení je metabolická a hormonální aktivita tukové tkáně, která produkuje pro- i protizánětlivé cytokiny, např. TNF-α a IL-6. Cytokiny, které se tvoří pouze v tukové tkáni, se nazývají adipokiny. Patří mezi ně adiponektin, strukturálně podobný TNF-α, leptin, který kromě regulace chuti k jídlu zvyšuje i sekreci prozánětlivých cytokinů (IL-1, IL-6 a TNF-α), a resistin, který zvyšuje hladinu prozánětlivých cytokinů TNF-α a IL-12. Adipokiny s prozánětlivou aktivitu mohou zvyšovat aktivitu autoimunitních onemocnění.

Nejasné zatím zůstává, jaký má na průběh onemocnění a výsledek léčby vliv váhový úbytek, i to, zda má u pacientů s IBD smysl individualizovat dávky imunomodulační terapie podle BMI nebo podílu tukové tkáně. 

Riziko rozvoje DM 2. typu

Obezita je často spojena s rozvojem diabetu mellitu 2. typu. Pacienti s IBD (zvláště ti s ulcerózní kolitidou) mají vyšší riziko rozvoje nově vzniklého DM 2. typu. Pacienti s IBD a diabetem pak mají při imunomodulační terapii vyšší riziko infekce, hospitalizací a chirurgického řešení. Obézní pacienti s IBD mají zároveň vyšší riziko komplikací po operacích.

Změny ve střevní mikroflóře

Zdá se, že jedinci se sníženou diverzitou střevních bakterií, což je obecně případ pacientů s IBD, jsou náchylnější k rozvoji obezity. Některé bakterie, jako např. Faecalibacterium prausnitzii, ve střevě plní protizánětlivou funkci. Tyto typy bakterií ve střevech obézních osob i nemocných s IBD většinou chybí.

Závěr

Interakce mezi IBD a obezitou jsou v každém případě komplikované. Abychom proto mohli zlepšit výsledky léčby pacientů s IBD, je nutné tyto vztahy prozkoumat detailněji.

(epa)

Zdroj: Harper J. W., Zisman T. L. Interaction of obesity and inflammatory bowel disease. World J Gastroenterol 2016 Sep 21; 22 (35): 7868−7881, doi: 10.3748/wjg.v22.i35.7868.

Štítky
Dermatologie Dětská dermatologie Dětská revmatologie Revmatologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se