Nespecifické střevní záněty (IBD) jsou chronická zánětlivá střevní onemocnění nejasné etiologie, v jejichž patogenezi se uplatňují vlivy genetické, imunologické i environmentální. Obezita je definována jako nadměrný podíl tukové tkáně v těle člověka. Nedávno publikovaný přehledový článek na téma obezity a IBD přináší pohled na možné spojitosti mezi nimi.
Prevalence obezity i IBD v posledních letech celosvětově narůstá. Za faktory spojené s rozvojem IBD jsou považovány vyšší úroveň hygieny, změny ve střevní mikroflóře, změny stravovacích návyků a životního stylu v souvislosti s modernizací, což s sebou nese zvýšení konzumace živočišného tuku a proteinů a snížený příjem vlákniny. U Crohnovy choroby je významným rizikovým faktorem i kouření. A právě tyto faktory mohou být spojovacím článkem mezi obezitou a IBD.
Studie, které zkoumaly vliv obezity na průběh IBD a výsledky jejich léčby, mají nejednotné výsledky ve smyslu zhoršení i zlepšení průběhu onemocnění. Porovnání výsledků jednotlivých studií ztěžuje odlišný použitý parametr pro hodnocení obezity: BMI nebo podíl viscerální tukové tkáně. Z dostupných dat plyne, že obezita u pacientů s IBD a ostatními autoimunitními chorobami ovlivňuje průběh choroby a odpověď na léčbu.
Jedním z možných vysvětlení je metabolická a hormonální aktivita tukové tkáně, která produkuje pro- i protizánětlivé cytokiny, např. TNF-α a IL-6. Cytokiny, které se tvoří pouze v tukové tkáni, se nazývají adipokiny. Patří mezi ně adiponektin, strukturálně podobný TNF-α, leptin, který kromě regulace chuti k jídlu zvyšuje i sekreci prozánětlivých cytokinů (IL-1, IL-6 a TNF-α), a resistin, který zvyšuje hladinu prozánětlivých cytokinů TNF-α a IL-12. Adipokiny s prozánětlivou aktivitu mohou zvyšovat aktivitu autoimunitních onemocnění.
Nejasné zatím zůstává, jaký má na průběh onemocnění a výsledek léčby vliv váhový úbytek, i to, zda má u pacientů s IBD smysl individualizovat dávky imunomodulační terapie podle BMI nebo podílu tukové tkáně.
Obezita je často spojena s rozvojem diabetu mellitu 2. typu. Pacienti s IBD (zvláště ti s ulcerózní kolitidou) mají vyšší riziko rozvoje nově vzniklého DM 2. typu. Pacienti s IBD a diabetem pak mají při imunomodulační terapii vyšší riziko infekce, hospitalizací a chirurgického řešení. Obézní pacienti s IBD mají zároveň vyšší riziko komplikací po operacích.
Zdá se, že jedinci se sníženou diverzitou střevních bakterií, což je obecně případ pacientů s IBD, jsou náchylnější k rozvoji obezity. Některé bakterie, jako např. Faecalibacterium prausnitzii, ve střevě plní protizánětlivou funkci. Tyto typy bakterií ve střevech obézních osob i nemocných s IBD většinou chybí.
Interakce mezi IBD a obezitou jsou v každém případě komplikované. Abychom proto mohli zlepšit výsledky léčby pacientů s IBD, je nutné tyto vztahy prozkoumat detailněji.
(epa)
Zdroj: Harper J. W., Zisman T. L. Interaction of obesity and inflammatory bowel disease. World J Gastroenterol 2016 Sep 21; 22 (35): 7868−7881, doi: 10.3748/wjg.v22.i35.7868.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
