V roce 2002 se v souvislosti s podáváním rekombinantního erytropoetinu objevily případy čisté aplazie erytrocytů (PRCA). Podle nedávné studie byly hlášeny nečekané rozdíly v riziku vzniku inhibitorů (protilátek) mezi druhou a třetí generací rekombinantního faktoru VIII. Tyto příklady svědčí o důležitosti systému farmakovigilance, jehož úkolem je sledovat potenciální rizika léčivých přípravků. Pro správnou funkci farmakovigilance je však zapotřebí opatřit jednotlivé přípravky unikátními identifikátory.
S příchodem prvních biosimilars do klinické praxe v rámci Evropské unie začíná vzrůstat množství debat ohledně jejich sledovatelnosti a zpětné dohledatelnosti. Ačkoliv předchozí studie nizozemských autorů zjistila, že více než 96 % cílených léčivých přípravků lze v Evropském systému spontánních hlášení sledovat až ke konkrétnímu výrobci, není současně zjištěno, do jaké míry je zajištěna sledovatelnost výrobku z jiných informačních zdrojů. Stejná studie navíc ozřejmila, že jednotlivé šarže výrobku jsou sledovatelné v méně než 25 % případů. Cílem přehledové práce nizozemských autorů je diskutovat současné problémy sledovatelnosti biosimilars v rámci farmakovigilance především v Evropě.
Přípravky cílené terapie jsou vydávány prostřednictvím sítě veřejných i nemocničních lékáren. Každý vydaný přípravek je zaznamenaný pomocí čárového kódu na vnějším obalu. Tyto kódy typicky obsahují informace o preparátu v systému National Trade Item Number (NTIN). NTIN je přitom jedinečné číslo pro konkrétní výrobek a je tak automatickým záznamem o expozici. Číslo šarže by však mělo být současně zaznamenáno manuálně, protože čárové kódy obvykle neobsahují proměnlivá data o výrobku. Právě čísla šarží jsou ale u biologických preparátů zaznamenávaná poměrně zřídka, což ostatně dokládá výzkum, který potvrdil běžné zaznamenávání čísla šarže pouze u 2 z 27 lékáren (7 %). Mezi nejčastěji citované důvody pro nezaznamenání těchto informací patří nedostatek specifických nástrojů k usnadnění záznamu (n = 17; 63 %) nebo subjektivně vnímaná absence potřeby (n = 12; 44 %). Zajímavé je, že průzkum ukázal, že čísla šarží jsou běžně zaznamenávána u produktů, jež jsou připravovány k podání v nemocničních lékárnách.
Některé iniciativy v současné době bojují za lepší sledovatelnost dodavatelského řetězce. Francie se tak roku 2011 stala první zemí, která vyžaduje na všech farmaceutických obalech matrici kódující nejen NTIN, ale i číslo šarže a datum exspirace. Podobná opatření přijaly i další členské státy, mezi něž patří Belgie, Itálie a Řecko. Nedávno představené právní předpisy Evropské unie ohledně falzifikace léčivých přípravků rovněž zlepší sledovatelnost dodavatelského řetězce až na úroveň jednotlivých přípravků. Od roku 2016 tak budou vyžadovány čárové kódy, které budou uloženy v databázi výrobce a následně zkontrolovány v rámci výdejního procesu. Není však stále jasné, jestli tyto kódy budou obsahovat i číslo šarže výrobku a datum exspirace.
Jedním z tradičních pilířů farmakovigilance je systém hlášení nežádoucích účinků léčiv, stále důležitější roli však zastávají také elektronické zdravotnické databáze. V současné době má prakticky každý stát k dispozici určitý systém hlášení nežádoucích účinků. Jeho nevýhodou je však nutnost nahlášení příhody samotným pacientem, manuálního zadávání těchto informací a ochota konkrétního zdravotnického pracovníka tyto nežádoucí účinky nahlásit.
Nedávno upravená legislativa ohledně farmakovigilance v Evropské unii poskytuje příležitost k zlepšení sledovatelnosti biosimilars. Nová direktiva ukládá povinnost zaznamenat při hlášení nežádoucího účinku kromě názvu léčivého přípravku také číslo šarže. Z výsledků ankety vyplývá, že dosud pouze 1 z 19 členských zemí využívá možnost uložit zvláštní povinnost týkající se zpětného vysledování léků na bedra zdravotnických pracovníků.
Stále výraznější úlohu tak zastávají systematicky vedené elektronické databáze, které například v USA patří mezi základní zdroj dat pro zkoumání bezpečnostního profilu přípravků cílené terapie. V Evropě tuto úlohu plní především registry vedené akademickými pracovišti, mezi něž patří mj. Britský revmatologický registr.
Stávající systém farmakovigilance umožňuje sledovatelnost preparátů od výrobců až do konkrétních lékáren. Čísla šarží však v současné době nejsou rutinně zaznamenávána. Očekávané změny v dodavatelském řetězci poskytují příležitost pro detailnější záznam o expozici. Nejzranitelnějším článkem tohoto řetězce je systém hlášení nežádoucích reakcí na léčbu. V krátkodobém horizontu by tak měla být vyvíjena snaha povzbuzující zdravotnické pracovníky k systematickému záznamu a hlášení nežádoucích reakcí. Dlouhodobým řešením je zlepšení elektronických systémů umožňujících rychlou výměnu informací ohledně expozice konkrétnímu přípravku.
(holi)
Zdroj: Vermeer N. S., Spierings I., Mantel-Teeuwisse A. K. et al. Traceability of biologicals: present challenges in pharmacovigilance. Expert Opin Drug Saf 2015 Jan; 14 (1): 63−72; doi: 10.1517/14740338.2015.972362.
