V klinických studiích se ukázalo, že léčiva cílená na IL-17 mají ve srovnání s inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa lepší účinnost. Analýzy dat z reálné praxe však přinesly poznatky o kratším než očekávaném setrvání na léčbě inhibitorem IL-17 secukinumabem, což naznačuje, že se jeho reálná účinnost může lišit od zjištění v klinických studiích. Jedním z možných vysvětlení je skutečnost, že v praxi jsou secukinumabem často léčeni pacienti, kteří už za sebou mají několik neúspěšných linií léčby jinými biologiky.
Autoři z Kodaňské univerzity se pokusili tuto hypotézu ověřit a provedli analýzu dat pacientů léčených inhibitory IL-17 secukinumabem (SEC) a ixekizumabem (IXE) v podmínkách běžné klinické praxe. Údaje byly získány z celonárodního registru DERMBIO, který obsahuje informace o pacientech se středně těžkou až těžkou ložiskovou psoriázou léčených biologickou terapií ve standardních dávkách. Dánští dermatologové, kteří tuto cílenou terapii předepisují, mají povinnost své pacienty do této databáze zadávat.
Do analýzy byly zařazeny údaje 368 pacientů užívajících SEC a 62 s IXE. Žádnou předchozí cílenou biologickou léčbu neabsolvovalo 40,7 % pacientů léčených SEC a 12,9 % užívajících IXE. Z biologicky předléčených měli nemocní ze skupiny IXE za sebou v průměru signifikantně více předchozích typů biologické léčby (SEC 2,3 a IXE 4,1).
Z biologicky naivních pacientů v průběhu 12 měsíců sledování předčasně ukončilo léčbu 23,5 % na SEC a žádný na IXE. Setrvání na léčbě bylo jak u pacientů dosud biologiky neléčených, tak u ostatních kratší při terapii SEC než při nasazení IXE. V rámci analýzy dat z 3letého sledování bylo zjištěno, že setrvání na léčbě SEC bylo nejkratší u pacientů, kteří již podstoupili léčbu ≥ 2 biologiky, a dále pak u těch, pro něž byl SEC druhým biologikem, které užívali. Hlavním důvodem pro ukončení léčby v celé populaci byla především nedostatečná účinnost, méně pak nežádoucí účinky léčby.
V běžné dánské klinické praxi bylo vypozorováno delší setrvání na léčbě IXE oproti SEC, ačkoliv pacienti užívající IXE byli výrazně více předléčeni předchozí biologickou terapií. Důvodem může být rozdílná afinita léčiv k IL-17. Limitací této práce může být nízký počet účastníků a krátká doba sledování, přesto však jde o data zatím největší kohorty pacientů s psoriázou užívajících SEC nebo IXE v reálné klinické praxi.
(mir)
Zdroj: Egeberg A., Bryld L. E., Skov L. Drug survival of secukinumab and ixekizumab for moderate-to-severe plaque psoriasis. J Am Acad Dermatol 2019; 81 (1): 173–178, doi: 10.1016/j.jaad.2019.03.048.
