Interleukin 17A (IL-17A) patří mezi nejnovější terapeutické cíle v léčbě psoriázy. Pokud nemocný se středně těžkou až těžkou psoriázou na některý z antagonistů IL-17A nereaguje, je nyní pro dermatologa obtížné rozhodnout, jak v léčbě dále pokračovat – zda dále cílit na IL-17A, nebo zvolit jiný z prozánětlivých cytokinů − tumor nekrotizující faktor alfa (TNF-α) nebo interleukin 12/23. Záměny starších cílených léčiv již byly prostudovány, u novějších tyto informace zatím dostupné nejsou.
V současné době jsou k dispozici dvě monoklonální protilátky proti volnému IL-17A, secukinumab a ixekizumab, a dále protilátka proti jeho receptoru, brodalumab. Kanadský tým se zaměřil na záměnu secukinumabu za ixekizumab v případě, že nemocný na secukinumab nereaguje nebo jej netoleruje. Výzkumníky také zajímalo, zda se u pacientů, u kterých se při léčbě secukinumabem vyskytla nežádoucí příhoda, bude situace opakovat i v případě nasazení ixekizumabu.
Do kanadské multicentrické retrospektivní studie byli zařazeni dospělí nemocní s PASI ≥ 10 (Psoriasis Area and Severity Index), u kterých došlo z jakýchkoliv důvodů k záměně secukinumabu za ixekizumab. Šlo o 17 dospělých pacientů léčených původně secukinumabem, z nichž 4 byli primární a 9 sekundární nonrespondéři, u 1 pacienta došlo k vysazení z důvodu nesnášenlivosti léčiva a u 3 z důvodů nesouvisejících s léčivem. Pacienti byli průměrného věku 49,3 ± 10,0 let, s hmotností 93,1 ± 27,5 kg, 70,6 % tvořili muži. Pacienti již v průměru selhali na 3,8 ± 1,1 předchozích biologických terapiích a v průměru byli léčeni secukinumabem po dobu 39,7 ± 19,9 týdne. Pacienti byli převedeni na ixekizumab v in-label dávkování a klinická odpověď na ixekizumab byla definována jako dosažení PASI 75 nebo PGA 0 nebo 1 (Physician Global Assessment) ve 12. týdnu léčby.
U 15 nemocných (88,2 %) byla po 12 týdnech léčby ixekizumabem zaznamenána klinická odpověď na terapii. Všichni 4 nemocní s primární rezistencí k secukinumabu zareagovali na ixekizumab. U pacientů se sekundární rezistencí se klinická odpověď dostavila u 8 z 9 (88,9 %). Délka předchozí léčby secukinumabem neměla vliv na úspěšnost následné léčby po záměně za ixekizumab.
Studie naznačuje, že by nemusel existovat vztah mezi důvodem vysazení secukinumabu a úspěšností následné léčby ixekizumabem, a že se tedy po záměně klinická odpověď dostaví u většiny nemocných. Pokud se tato data potvrdí ve větších studiích, bude se jednat o významnou odlišnost od léčby cílené na TNF-α. V tomto případě totiž mají vyšší benefit ze záměny pacienti se sekundární rezistencí.
Ze skupiny 6 pacientů, kteří prodělali alespoň jednu nežádoucí příhodu při léčbě secukinumabem, se u 3 nějaká nežádoucí příhoda vyskytla i při léčbě ixekizumabem. Pouze v jediném případě se jednalo o tentýž nežádoucí účinek – kožní výsev s infiltrátem lymfocytů a eozinofilů. Další 3 pacienti, kteří léčbu secukinumabem snášeli bez výskytu nežádoucích příhod, zaznamenali nežádoucí účinek po záměně za ixekizumab.
Ixekizumab se jeví jako vhodná možnost v léčbě nemocných, kteří z nějakého důvodu museli ukončit léčbu secukinumabem. Kromě dobré klinické účinnosti je dalším pozitivem fakt, že se u pacientů, u kterých léčba secukinumabem vedla k nežádoucí příhodě, nemusí tato situace nutně opakovat. Tato zajímavá, avšak předběžná data je třeba ověřit ve větších prospektivních studiích.
(jam)
Zdroj: Georgakopoulos J. R., Phung M., Ighani A., Yeung J. Efficacy and safety of switching to ixekizumab in secukinumab non-responders with plaque psoriasis: a multicenter retrospective study of interleukin (IL)-17A antagonist therapies. J Am Acad Dermatol 2018; pii: S0190-9622(18)30008-2, doi: 10.1016/j.jaad.2018.01.003 [Epub ahead of print].
