Dr. Hou spolu s kolegy z Baylor College of Medicine provedli retrospektivní analýzu 287 pacientů, přičemž hodnotili vliv věku, pohlaví a etnického původu na expozici ionizujícímu záření u dospělých pacientů s IBD. Zjistili, že tito pacienti byli vystaveni značnému množství ionizujícího záření, přičemž průměrná radiační zátěž činila 35,7 mSv na jednoho pacienta.

Pacienti s Crohnovou nemocí (CN) obdrželi více než 1,5násobek dávky záření ve srovnání s pacienty s ulcerózní kolitidou (UC). Ačkoli nebyl pozorován rozdíl v expozici záření mezi muži a ženami, byla u mužů mladších 35 let pozorována tendence k vyšší expozici záření než u žen. Celkem 21 % pacientů do 35 let bylo zatíženo dávkou záření vyšší než 75 mSv. Pro srovnání, běžná radiační dávka při celotělovém CT činí odhadem 2–16 mSv, dávka záření při mamografii 0,4 mSv.

Magnetická rezonance

Klinickou účinností enterografie pomocí magnetické rezonance (MRE) u pacientů s CN se zabývali vědci z Univerzity ve Wisconsinu. Autoři posuzovali klinické využití této metody u CN, přičemž vyvinuli skóre klinické účinnosti, pomocí kterého se snažili korelovat nálezy MRE s klinickou aktivitou nemoci. Z jejich zjištění vyplynulo, že více než polovina klinicky závažných případů vykazovala vysoké MRE skóre a u 75 % pacientů byla prokázána jednoznačná aktivita onemocnění. Naopak u mírných až středně těžkých forem onemocnění nebylo využití MRE natolik průkazné, aby zachytilo aktivitu onemocnění, a 68 % případů vykazovalo nízké skóre klinické účinnosti. Největší význam MRE spočíval v odlišení aktivní CN od jiných organických gastrointestinálních onemocnění. Dalo by se říci, že MRE bylo efektivním nástrojem, který u 86 % pacientů s CN vedl ke změně medikace a nezatížil pacienty radiační zátěží.

Naproti tomu Samir Shah s kolegy z Brownovy univerzity retrospektivně hodnotili senzitivitu a specificitu MRE u již diagnostikované nebo suspektní CN ve srovnání s tradičním endoskopickým a histologickým vyšetřením. Analyzovali účinnost této metody při hodnocení CN u 310 pacientů, kteří podstoupili endoskopické a laboratorní vyšetření do 90 dnů od provedení MRE. Zjistili, že v této skupině pacientů byla celková senzitivita MRE 84 % a specificita 76 %. MRE vysoce korelovala s endoskopickými i histologickými nálezy u již diagnostikované nebo suspektní CN, přičemž se navíc ve srovnání s CT enterografií jednalo o vyšetření neinvazivní, bez expozice ionizujícímu záření.

Kapslová endoskopie

Úlohou kapslové endoskopie (KE) v managementu IBD se ve své retrospektivní kohortové studii zabývali dr. Millie Long a kolegové z University of North Carolina Hospitals. Vědci hodnotili použití medikace, chirurgických výkonů a zobrazovacích vyšetření v průběhu tři měsíců před provedením KE a tři měsíce po něm. Snažili se popsat výsledky KE u symptomatické CN, neurčité kolitidy a pouchitidy a určit tak, jestli je její použití spojeno s podstatnými změnami využitelnými v managementu jednotlivých podtypů IBD.

Provedení KE vedlo ke změně medikace v 61 %. U pacientů, u kterých byly při KE zachyceny těžké zánětlivé změny, bylo procento subjektů se změněnou medikací dokonce vyšší (až 73 %). Na základě těchto zjištění autoři usuzují, že KE vedla ke změně medikace ve většině případů bez ohledu na podtyp IBD.

(mik)

Zdroj:

1. Diagnostic Techniques Help IBD Patients Avoid Ionizing Radiation Exposure. American College of Gastroenterology. 75th Annual Scientific meeting, San Antonio, Texas, USA. Prezentováno dne 18. 10. 2010.