Podle autorů pod vedením doktora Zeve Rosenwakse z Americké univerzity v New Yorku umožňuje transvaginální ultrazvukové vyšetření identifikovat časnou srdeční činnost k dokumentování životaschopnosti plodu.

Do studie byly zahrnuty pacientky, které měly transvaginální sonografii provedenou ve 4.–6. týdnu těhotenství. Celkem 14,6 % žen spontánně potratilo během prvního trimestru a u 85,4 % bylo zaznamenáno klinické těhotenství po prvním trimestru. Tyto dvě skupiny vykazovaly v době provedeného ultrazvuku zaměřeného na srdeční činnost embrya podobné parametry ohledně gravidity, parity, počtu přenesených embryí, diagnózy infertility a embryonálního stáří.

Ženy, u kterých došlo ke spontánnímu potratu, byly signifikantně starší (p < 0,01) než ty, u kterých těhotenství pokračovalo i po prvním trimestru. Průměrná srdeční frekvence byla signifikantně nižší u pacientek, u kterých došlo ke spontánnímu potratu.

Data naznačují, že vyšší riziko potratu u infertilních žen existuje tehdy, když je přítomný vyšší věk ženy spolu s nízkou srdeční frekvencí embrya. Pacientky ve věku více než 35 let, u nichž byla zaznamenána srdeční frekvence plodu v hodnotách od 60 do 110, 111 až 120 a 121 až 130/min., měly vyšší riziko ztráty těhotenství v porovnání se ženami se stejnými hodnotami srdeční frekvence embrya, které ale byly mladší než 35 let.

Autor studie dále říká, že srdeční frekvence plodu v 7. týdnu těhotenství vyšší než 130 bpm je asociována s 92% šancí na donošení těhotenství a 8% rizikem potratu. Srdeční frekvence 160 bpm je přitom spojována s dokonce 98% pravděpodobností donošení těhotenství až k termínu a s pouze dvouprocentním rizikem potratu.

(skl)

Zdroj: Fertility Sterility 2009; 91 : 2451–2454.