Vliv preimplantační genetické diagnostiky na stav novorozence
Techniky umělého oplození jsou obecně spojovány s vyšším rizikem pro plod v porovnání se spontánním těhotenstvím. Nicméně otázkou zůstává jasná příčina. Proto si následující studie dala za cíl stanovit, zda a jaké riziko přináší použití preimplantační genetické diagnostiky.
Preimplantační genetická diagnostika
Preimplantační genetická diagnostika (PGD) je metoda stojící na rozhraní asistované reprodukce a klinické genetiky. Užívá se za účelem prevence vzniku geneticky podmíněných onemocnění. Její obdoba je užívána pro zvýšení efektivity asistované reprodukce, pak ale hovoříme o preimplantačním genetickém screeningu. PGD vyžaduje následné použití metod asistované reprodukce.
Cíl a design studie
Hlavním cílem práce bylo zjistit, zda má PGD negativní dopad na intrauterinní vývoj plodu a následně i stav novorozence. Studie byla vedena jako prospektivní kohortová. Za tímto účelem byla shromážděna data o 242 dětech narozených po provedení PGD, 242 dětech narozených po intracytoplazmatickém injekování spermie (ICSI) a 733 dětech narozených po spontánní koncepci (SC). Jednočetná a vícečetná těhotenství byla vyhodnocována odděleně.
Výsledky
- Průměrná porodní váha byla vyšší ve skupině SC v porovnání s ICSI.
- Průměrná porodní váha byla srovnatelná ve skupině SC a PGD.
- Průměrný gestační věk byl nižší při použití PGD a ICSI v porovnání s SC.
- Restrikce intrauterinního růstu byla vyšší ve skupině ICSI v porovnání s SC.
- Restrikce intrauterinního růstu byla obdobná ve skupině SC v porovnání s PGD.
Výsledky byly statisticky významné ve skupině jednočetných těhotenství. Při porovnání multiparit byly zaznamenány obdobné výše zmiňované trendy, ale nebyla prokázána statistická významnost.
Závěry studie
Samotná biopsie embrya tedy nezpůsobuje nízkou porodní hmotnost či restrikci intrauterinního vývoje v porovnání se spontánní koncepcí, a to navzdory nižšímu gestačnímu stáří ve skupině, kde proběhla preimplantační genetická diagnostika. Nejhůře dopadla skupina zahrnující pacientky podstupující intracytoplazmatické injikování spermie. V této skupině však byly zahrnuty i pacientky léčící se pro neplodnost. Důvodem tedy můžou být faktory vyplývající ze samotné neplodnosti.
Použití preimplantační genetické diagnostiky tedy nezvyšuje riziko komplikací úspěšného těhotenství.
Zdroj: Eldar-Geva T., et al. Neonatal outcome after preimplantation genetic diagnosis. Fertility and Sterility 2014 Oct; 102 (4): 1016–21; doi: 10.1016/j.fertnstert.2014.06.023
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.