Po transferu dvou embryí u pacientek s mateřským haplotypem KIR AA významně narůstá četnost časných samovolných potratů, pokud jsou použity vlastní oocyty, a významně klesá porodnost živých dětí na cyklus po transferu embryí při použití darovaných oocytů.
Placentace humánního těhotenství je ovlivňována interakcí mezi fetalním HLA-C antigenem a mateřským killer immunoglubulin-like receptorem (KIR). V případě matky s haplotypem KIR AA a plodu s více HLA-C2 geny, než má matka, se prokazatelně zvyšuje riziko opakujících se samovolných potratů, preeklampsie nebo růstové restrikce plodu.
Předkládaná studie hledala odpověď na otázku, zda u pacientek s opakujícími se samovolnými potraty nebo poruchami implantace ovlivňuje porodnost živých dětí na cyklus s vlastními nebo darovanými oocyty haplotyp mateřského KIR.
Do retrospektivní studie, která probíhala mezi lety 2010 a 2014, bylo zahrnuto 291 žen s opakujícími se samovolnými potraty nebo poruchami implantace, které celkem absolvovaly 1304 cyklů asistované reprodukce. Autoři studie sledovali četnost a průběh těhotenství, potratů a porodnost živých dětí na cyklus po transferu jednoho či dvou embryí v závislosti na původu oocytů a přítomnosti mateřského haplotypu KIR. Oblasti haplotypů KIR byly definovány přítomností následujících genů KIR: Cen-A/2DL3; Tel-A/3DLI a 2DS4; Cen-B/2DL2 a 2DS2; Tel-B/2DSI a 3DSI.
Nejvyšší míra časných samovolných potratů na cyklus po transferu dvou embryí s vlastními oocyty byla v případě haplotypu KIR AA (22,8 %) v porovnání s haplotypy KIR AB (16,7 %) a KIR BB (11,1 %; P = 0,03). Významný pokles v porodnosti živých dětí na cyklus byl pozorován po transferu dvou embryí s darovanými oocyty u matek s haplotypem KIR AA (7,5 %) v porovnání s těmi s haplotypy KIR AB (26,4 %) a KIR BB (21,5 %; P = 0,006). Žádný významný rozdíl nebyl nalezen v počtu těhotenství, potratů a porodnost živých dětí na cyklus u matek s haplotypy KIR AA, AB a BB po transferu jednoho embrya s vlastními nebo darovanými oocyty.
Hlavní limitace studie vychází z faktu, že během procesu fertilizace in vitro indukuje transfer dvou embryí expresi více než jednoho otcovského HLA-C a z oocytu pocházející mateřský HLA-C se v cyklech s darovanými oocyty pravděpodobně chová jako otcovský HLA-C. Protože se jednalo o retrospektivní studii, nebylo možné získat data o HLA-C rodiče, dárce, choriových klků nebo novorozence, což znemožňuje zachytit rozdíly na základě HLA-C1 a HLA-C2 otce či dárkyně oocytů.
Po transferu dvou embryí u pacientek s mateřským haplotypem KIR AA významně narůstá četnost časných samovolných potratů, pokud jsou použity vlastní oocyty, a významně klesá porodnost živých dětí na cyklus po transferu embryí při použití darovaných oocytů. Získané výsledky mohou pomoci při výběru v rámci transferu jednoho embrya u pacientek s opakujícími se potraty nebo poruchami implantace a haplotypem KIR AA. Dále mohou ovlivnit selekci oocytů a/nebo spermií podle HLA-C u těchto pacientek.
the
Zdroj: Alecsandru D., Garrido N., Vicario J. L. et al. Maternal KIR haplotype influences live. Human Reproduction, Vol.29, No.12 pp. 2637–2643, 2014
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
