To je možné několika způsoby. V USA se používá především podávání exogenního estrogenu a progesteronu, v Evropě pak převažuje podpora luteální fáze nízkými dávkami hCG podávanými v den získání oocytů. Pokud je nízká dávka hCG podána již v den aplikace GnRH agonisty, jedná se o tzv. duální stimulaci. Všechny tyto přístupy jsou efektivní a ve srovnání s konvenční stimulací maturace oocytů pomocí podávání hCG mají velmi malé riziko ovariálního hyperstimulačního syndromu, což je nebezpečná a potenciálně život ohrožující komplikace kontrolované ovariální stimulace.

Ačkoli byl v poslední době v metodách IVF intenzivně podporován postup zmrazení všech oocytů získaných během stimulace a jejich transfer v cyklech následujících, objevují se zprávy, které tento postup zpochybňují. V cyklech s transferem zmrazených oocytů totiž podle posledních zpráv dochází častěji k časným potratům, vyšší je i riziko epigenetických změn a porodu postižených dětí. K potvrzení těchto dat je sice potřeba ještě provést rozsáhlé klinické studie, nicméně již nyní je potřeba brát tato úskalí v úvahu.

I když v poslední době dochází k transferu převážně zmrazených embryí, není tento postup bez rizik. Cílem IVF by tedy stále měl být transfer čerstvého embrya, který povede k narození živého a zdravého dítěte. Stimulace maturace oocytů GnRH agonistou a následná podpora luteální fáze se zdá být krokem správným směrem.   

(epa)

Zdroj: Humaidan P., Engmann L., Benadiva C. Luteal phase supplementation after gonadotropin-releasing hormone agonist trigger in fresh embryo transfer: the American versus European approaches. Fertility and Sterility 2015 Apr; Vol. 103 : 0015–0282/.00.