V posledních letech se objevilo mnoho nových technik umělého oplodnění, založených na různých principech. Z toho důvodu se nyní objevují studie, jež se snaží tyto nové metody zdokonalit a zaměřit se na detaily jednotlivých postupů. Výjimkou není ani snaha o nalezení optimálních parametrů, na jejichž základě lze vybrat embryo, jež bude mít nejvyšší šanci na přežití v těle matky.
V souvislosti se současnými trendy ve vývoji technik umělého oplodnění je velmi nasnadě otázka, jak vybrat co nejlepší embryo, které bude mít nejvyšší pravděpodobnost na úspěšnou nidaci a následně i celé těhotenství. Nejnovější postupy totiž doporučují vpravit do těla matky ve snaze předejít komplikacím vyplývajících z vícečetných těhotenství pouze jedno embryo.
Posuzování embrya z morfologického hlediska je v současnosti zlatým standardem. S vývojem technologií umožňujících sledovat embryo v jednotlivých časových etapách se nabízí možnost zaměřit se také na kinetické vlastnosti vývoje embrya. Jednalo by se tak o kombinace morfokinetických vlastností, jež by mohlo ulehčit výběr embrya s nejvyšším potenciálem, a to již druhý den jeho vývoje.
Vzhledem k tomu, že morfokinetické studie byly uskutečňovány pouze na malých souborech pacientů, byla provedena rozsáhlá multicentrická retrospektivní studie. Celkem bylo ve studii vyhodnoceno 1664 cyklů, z nichž 779 bylo použito k výběru nejlepšího algoritmu a zbylých 865 pro otestování jeho výpovědní hodnoty.
Jako nejrelevantnější byly vybrány tři morfokinetické parametry, a to čas, za který se embryo rozdělí z jedné buňky na tři, dále interval mezi rozdělením embrya ze dvou buněk na tři a rovněž čas, za jaký se počáteční buňka rozdělí na buněk pět. Poslední, nejdelší fáze by se měla dostavit za 45–55 hodin od splynutí spermie s oocytem. Na základě těchto výsledků byla embrya rozdělena do kategorií A–D. Pomocnými sledovanými znaky bylo i přímé rozdělení počáteční buňky na tři, nerovnoměrný rozměr blastocysty ve druhé fázi a vysoký počet jader.
Mezi jednotlivými kategoriemi byly skutečně pozorovány statisticky signifikantní rozdíly. Morfokinetické vlastnosti lze tedy doporučit jako kritérium výběru optimálního embrya.
Morfokinetické vlastnosti usnadňují výběr embrya. Závěr multicentrické studie potvrzuje fakt, že obdobných výsledků bylo dosaženo nezávisle na sobě na vícero klinikách.
Zdroj: N. Basile et al.: The use of morphokinetics as a predictor of implantation: a multicentric study to define and validate an algorithmfor embryo selection, Human Reproduction, Vol. 30, No. 2, pp. 276–283, 2015
